REPETE_logo

Adam Šimek (STRAVA): Na oblíbené aktivity se čas vždycky najde

Adam Šimek (STRAVA): Na oblíbené aktivity se čas vždycky najde

Adam Šimek (STRAVA): Na oblíbené aktivity se čas vždycky najde

Adam Šimek (STRAVA): Na oblíbené aktivity se čas vždycky najde

Adam Šimek (STRAVA): Na oblíbené aktivity se čas vždycky najde

21.12.2021 | text: Robin Fišer, Adam Šimek  foto: Pepa Dvořáček (purestuff.studio)

21.12.2021 | text: Robin Fišer, Adam Šimek  foto: Pepa Dvořáček (purestuff.studio)

repete_strava_adam_simek_gravel_4

Rozhovory

Když za námi Adam přišel s tím, že by chtěl na svůj gravel model Verne umístit logo STRAVA, které by mu symbolicky připomínalo jeho kariérní zvrat, rozhodli jsme se tuto myšlenku rozvést a použít ji jako stěžejní motiv. Po schvalovacím procesu s centrálou jsme vytvořili jedinečné grafické provedení věnované právě nejpopulárnější sportovní sociální síti. Rám je tak doslova protkaný ikonickými oranžovými linkami, značící zdolané trasy. Nechybí ani symboly startu a cíle. Kolo je postaveno na sadě Campagnolo Ekar, Shamal výpletech a je doplněno komponenty Tune. Přečtěte si rozhovor, ve kterém nám Adam pověděl více o práci ve STRAVA, životě v Kalifornii, ale také o tom jak přistupuje k cyklistice po letech co ukončil jsou závodní kariéru.

Když za námi Adam přišel s tím, že by chtěl na svůj gravel model Verne umístit logo STRAVA, které by mu symbolicky připomínalo jeho kariérní zvrat, rozhodli jsme se tuto myšlenku rozvést a použít ji jako stěžejní motiv. Po schvalovacím procesu s centrálou jsme vytvořili jedinečné grafické provedení věnované právě nejpopulárnější sportovní sociální síti. Rám je tak doslova protkaný ikonickými oranžovými linkami, značící zdolané trasy. Nechybí ani symboly startu a cíle. Kolo je postaveno na sadě Campagnolo Ekar, Shamal výpletech a je doplněno komponenty Tune. Přečtěte si rozhovor, ve kterém nám Adam pověděl více o práci ve STRAVA, životě v Kalifornii, ale také o tom jak přistupuje k cyklistice po letech co ukončil jsou závodní kariéru.

Když za námi Adam přišel s tím, že by chtěl na svůj gravel model Verne umístit logo STRAVA, které by mu symbolicky připomínalo jeho kariérní zvrat, rozhodli jsme se tuto myšlenku rozvést a použít ji jako stěžejní motiv. Po schvalovacím procesu s centrálou jsme vytvořili jedinečné grafické provedení věnované právě nejpopulárnější sportovní sociální síti. Rám je tak doslova protkaný ikonickými oranžovými linkami, značící zdolané trasy. Nechybí ani symboly startu a cíle. Kolo je postaveno na sadě Campagnolo Ekar, Shamal výpletech a je doplněno komponenty Tune. Přečtěte si rozhovor, ve kterém nám Adam pověděl více o práci ve STRAVA, životě v Kalifornii, ale také o tom jak přistupuje k cyklistice po letech co ukončil jsou závodní kariéru.

Když za námi Adam přišel s tím, že by chtěl na svůj gravel model Verne umístit logo STRAVA, které by mu symbolicky připomínalo jeho kariérní zvrat, rozhodli jsme se tuto myšlenku rozvést a použít ji jako stěžejní motiv. Po schvalovacím procesu s centrálou jsme vytvořili jedinečné grafické provedení věnované právě nejpopulárnější sportovní sociální síti. Rám je tak doslova protkaný ikonickými oranžovými linkami, značící zdolané trasy. Nechybí ani symboly startu a cíle. Kolo je postaveno na sadě Campagnolo Ekar, Shamal výpletech a je doplněno komponenty Tune. Přečtěte si rozhovor, ve kterém nám Adam pověděl více o práci ve STRAVA, životě v Kalifornii, ale také o tom jak přistupuje k cyklistice po letech co ukončil jsou závodní kariéru.

Když za námi Adam přišel s tím, že by chtěl na svůj gravel model Verne umístit logo STRAVA, které by mu symbolicky připomínalo jeho kariérní zvrat, rozhodli jsme se tuto myšlenku rozvést a použít ji jako stěžejní motiv. Po schvalovacím procesu s centrálou jsme vytvořili jedinečné grafické provedení věnované právě nejpopulárnější sportovní sociální síti. Rám je tak doslova protkaný ikonickými oranžovými linkami, značící zdolané trasy. Nechybí ani symboly startu a cíle. Kolo je postaveno na sadě Campagnolo Ekar, Shamal výpletech a je doplněno komponenty Tune. Přečtěte si rozhovor, ve kterém nám Adam pověděl více o práci ve STRAVA, životě v Kalifornii, ale také o tom jak přistupuje k cyklistice po letech co ukončil jsou závodní kariéru

Údajně jsi svou pracovní pozici ve STRAVA získal po tom co jsi upozornil na chybu v kódu? Byla to jen náhoda nebo jsi takto zkoušel najít práci i u jiných firem?

Ono to bylo trochu jinak. Nešlo přímo o chybu v kódu, ale v podstatě o to, že se STRAVA na telefonu zasekávala v jeden určitý moment. Tak jsem jim to reportoval pomocí neomaleného komentáře na Twitteru. Jeden z kolegů mi odepsal a začali jsme se o tom bavit do hloubky. Dnes už bych to asi takhle neomaleně neudělal, už vím, že reálně nemusí jít o vývojářský šlendrián, ale o nešťastnou shodu okolností. Software je v dnešní době velmi komplikovaný a opravit zdánlivou maličkost nemusí být vždy snadné. Určitě bych to reportoval, ale asi bych projevil víc empatie (smích).
 

Můžeš nám přiblížit co přesně máš na starosti a jaké je se účastnit ranních schůzek v 6 hodin večer?

Oficiálně jsem Senior Software Engineer 2 - Android. V překladu to pak znamená, že jsem programátor, který se stará o vývoj naší mobilní aplikace. Primárně Android, s tím jak nabírám zkušenosti tak reálně roste přesah i na iOS a servery. Za poslední měsíce jsem nejvíc kódu napsal pro backend. Dále pak ve STRAVA máme několik vertikál, kde každá má na starosti určitou část celého produktu. Aktuálně jsem v Growth teamu a konkrétně v jeho Feed subvertikále. Už přes 4 roky pracuji z ČR, s tím, že zbytek týmu je v USA. Proto ty ranní (tedy pro mě večerní — mezi Prahou a San Franciscem je časový posun 9 hodin) schůzky. Před COVIDem jsem do USA několikrát do roka létal, teď už jsem tam skoro dva roky nebyl. Ale funguje to dobře. Ty večerní schůzky mi nevadí. Zase mám klid na práci přes den. Ta obří fyzická a časová vzdálenost mi dává velkou flexibilitu, ale ruku v ruce s tím narůstá potřeba osobní zodpovědnosti. Naštěstí mám super ženu, která chápe, že občas večer nevnímám a civím do displeje místo, abych si s ní povídal. 

Údajně jsi svou pracovní pozici ve STRAVA získal po tom co jsi upozornil na chybu v kódu? Byla to jen náhoda nebo jsi takto zkoušel najít práci i u jiných firem?

Ono to bylo trochu jinak. Nešlo přímo o chybu v kódu, ale v podstatě o to, že se STRAVA na telefonu zasekávala v jeden určitý moment. Tak jsem jim to reportoval pomocí neomaleného komentáře na Twitteru. Jeden z kolegů mi odepsal a začali jsme se o tom bavit do hloubky. Dnes už bych to asi takhle neomaleně neudělal, už vím, že reálně nemusí jít o vývojářský šlendrián, ale o nešťastnou shodu okolností. Software je v dnešní době velmi komplikovaný a opravit zdánlivou maličkost nemusí být vždy snadné. Určitě bych to reportoval, ale asi bych projevil víc empatie (smích).
 

Můžeš nám přiblížit co přesně máš na starosti a jaké je se účastnit ranních schůzek v 6 hodin večer?

Oficiálně jsem Senior Software Engineer 2 - Android. V překladu to pak znamená, že jsem programátor, který se stará o vývoj naší mobilní aplikace. Primárně Android, s tím jak nabírám zkušenosti tak reálně roste přesah i na iOS a servery. Za poslední měsíce jsem nejvíc kódu napsal pro backend. Dále pak ve STRAVA máme několik vertikál, kde každá má na starosti určitou část celého produktu. Aktuálně jsem v Growth teamu a konkrétně v jeho Feed subvertikále. Už přes 4 roky pracuji z ČR, s tím, že zbytek týmu je v USA. Proto ty ranní (tedy pro mě večerní — mezi Prahou a San Franciscem je časový posun 9 hodin) schůzky. Před COVIDem jsem do USA několikrát do roka létal, teď už jsem tam skoro dva roky nebyl. Ale funguje to dobře. Ty večerní schůzky mi nevadí. Zase mám klid na práci přes den. Ta obří fyzická a časová vzdálenost mi dává velkou flexibilitu, ale ruku v ruce s tím narůstá potřeba osobní zodpovědnosti. Naštěstí mám super ženu, která chápe, že občas večer nevnímám a civím do displeje místo, abych si s ní povídal. 

Údajně jsi svou pracovní pozici ve STRAVA získal po tom co jsi upozornil na chybu v kódu? Byla to jen náhoda nebo jsi takto zkoušel najít práci i u jiných firem?

Ono to bylo trochu jinak. Nešlo přímo o chybu v kódu, ale v podstatě o to, že se STRAVA na telefonu zasekávala v jeden určitý moment. Tak jsem jim to reportoval pomocí neomaleného komentáře na Twitteru. Jeden z kolegů mi odepsal a začali jsme se o tom bavit do hloubky. Dnes už bych to asi takhle neomaleně neudělal, už vím, že reálně nemusí jít o vývojářský šlendrián, ale o nešťastnou shodu okolností. Software je v dnešní době velmi komplikovaný a opravit zdánlivou maličkost nemusí být vždy snadné. Určitě bych to reportoval, ale asi bych projevil víc empatie (smích).
 

Můžeš nám přiblížit co přesně máš na starosti a jaké je se účastnit ranních schůzek v 6 hodin večer?

Oficiálně jsem Senior Software Engineer 2 - Android. V překladu to pak znamená, že jsem programátor, který se stará o vývoj naší mobilní aplikace. Primárně Android, s tím jak nabírám zkušenosti tak reálně roste přesah i na iOS a servery. Za poslední měsíce jsem nejvíc kódu napsal pro backend. Dále pak ve STRAVA máme několik vertikál, kde každá má na starosti určitou část celého produktu. Aktuálně jsem v Growth teamu a konkrétně v jeho Feed subvertikále. Už přes 4 roky pracuji z ČR, s tím, že zbytek týmu je v USA. Proto ty ranní (tedy pro mě večerní — mezi Prahou a San Franciscem je časový posun 9 hodin) schůzky. Před COVIDem jsem do USA několikrát do roka létal, teď už jsem tam skoro dva roky nebyl. Ale funguje to dobře. Ty večerní schůzky mi nevadí. Zase mám klid na práci přes den. Ta obří fyzická a časová vzdálenost mi dává velkou flexibilitu, ale ruku v ruce s tím narůstá potřeba osobní zodpovědnosti. Naštěstí mám super ženu, která chápe, že občas večer nevnímám a civím do displeje místo, abych si s ní povídal. 

Údajně jsi svou pracovní pozici ve STRAVA získal po tom co jsi upozornil na chybu v kódu? Byla to jen náhoda nebo jsi takto zkoušel najít práci i u jiných firem?

Ono to bylo trochu jinak. Nešlo přímo o chybu v kódu, ale v podstatě o to, že se STRAVA na telefonu zasekávala v jeden určitý moment. Tak jsem jim to reportoval pomocí neomaleného komentáře na Twitteru. Jeden z kolegů mi odepsal a začali jsme se o tom bavit do hloubky. Dnes už bych to asi takhle neomaleně neudělal, už vím, že reálně nemusí jít o vývojářský šlendrián, ale o nešťastnou shodu okolností. Software je v dnešní době velmi komplikovaný a opravit zdánlivou maličkost nemusí být vždy snadné. Určitě bych to reportoval, ale asi bych projevil víc empatie (smích).
 

Můžeš nám přiblížit co přesně máš na starosti a jaké je se účastnit ranních schůzek v 6 hodin večer?

Oficiálně jsem Senior Software Engineer 2 - Android. V překladu to pak znamená, že jsem programátor, který se stará o vývoj naší mobilní aplikace. Primárně Android, s tím jak nabírám zkušenosti tak reálně roste přesah i na iOS a servery. Za poslední měsíce jsem nejvíc kódu napsal pro backend. Dále pak ve STRAVA máme několik vertikál, kde každá má na starosti určitou část celého produktu. Aktuálně jsem v Growth teamu a konkrétně v jeho Feed subvertikále. Už přes 4 roky pracuji z ČR, s tím, že zbytek týmu je v USA. Proto ty ranní (tedy pro mě večerní — mezi Prahou a San Franciscem je časový posun 9 hodin) schůzky. Před COVIDem jsem do USA několikrát do roka létal, teď už jsem tam skoro dva roky nebyl. Ale funguje to dobře. Ty večerní schůzky mi nevadí. Zase mám klid na práci přes den. Ta obří fyzická a časová vzdálenost mi dává velkou flexibilitu, ale ruku v ruce s tím narůstá potřeba osobní zodpovědnosti. Naštěstí mám super ženu, která chápe, že občas večer nevnímám a civím do displeje místo, abych si s ní povídal. 

Údajně jsi svou pracovní pozici ve STRAVA získal po tom co jsi upozornil na chybu v kódu? Byla to jen náhoda nebo jsi takto zkoušel najít práci i u jiných firem?

Ono to bylo trochu jinak. Nešlo přímo o chybu v kódu, ale v podstatě o to, že se STRAVA na telefonu zasekávala v jeden určitý moment. Tak jsem jim to reportoval pomocí neomaleného komentáře na Twitteru. Jeden z kolegů mi odepsal a začali jsme se o tom bavit do hloubky. Dnes už bych to asi takhle neomaleně neudělal, už vím, že reálně nemusí jít o vývojářský šlendrián, ale o nešťastnou shodu okolností. Software je v dnešní době velmi komplikovaný a opravit zdánlivou maličkost nemusí být vždy snadné. Určitě bych to reportoval, ale asi bych projevil víc empatie (smích).
 

Můžeš nám přiblížit co přesně máš na starosti a jaké je se účastnit ranních schůzek v 6 hodin večer?

Oficiálně jsem Senior Software Engineer 2 - Android. V překladu to pak znamená, že jsem programátor, který se stará o vývoj naší mobilní aplikace. Primárně Android, s tím jak nabírám zkušenosti tak reálně roste přesah i na iOS a servery. Za poslední měsíce jsem nejvíc kódu napsal pro backend. Dále pak ve STRAVA máme několik vertikál, kde každá má na starosti určitou část celého produktu. Aktuálně jsem v Growth teamu a konkrétně v jeho Feed subvertikále. Už přes 4 roky pracuji z ČR, s tím, že zbytek týmu je v USA. Proto ty ranní (tedy pro mě večerní — mezi Prahou a San Franciscem je časový posun 9 hodin) schůzky. Před COVIDem jsem do USA několikrát do roka létal, teď už jsem tam skoro dva roky nebyl. Ale funguje to dobře. Ty večerní schůzky mi nevadí. Zase mám klid na práci přes den. Ta obří fyzická a časová vzdálenost mi dává velkou flexibilitu, ale ruku v ruce s tím narůstá potřeba osobní zodpovědnosti. Naštěstí mám super ženu, která chápe, že občas večer nevnímám a civím do displeje místo, abych si s ní povídal. 

repete_strava_adam_simek_gravel_bike1
repete_strava_adam_simek_gravel_bike10
repete_strava_adam_simek_gravel_bike6

Pracoval jsi i přímo v centrále STRAVA v Kalifornii. Co sis odnesl z prostředí, kde probíhá vývoj nejpopulárnější sportovní sociální sítě? Lišil se tvůj běžný den od předešlých zkušeností v zaměstnání?

Mindset že "There's always time for your favorite activity type" byl určitě tak trochu novinka. Myslím, že to i někde viselo na zdi. Stejně jako na ledničce viselo "raceweight, yo". I dříve jsem měl štěstí na velkou flexibilitu, ale když jsem do práce běhal, nebo byl běhat během dne a vrátil se zpocenej po 15 km, tak na mě koukali tak trochu jako na blázna. Ve STRAVA tohle bylo najednou úplně normální.


Jak moc je v kalifornské centrále mezi zaměstnanci propsaný zájem o sport jako takový? Měl jsi možnost se zúčastnit společných vyjížděk nebo jiných aktivit? Poznal si díky tomu lépe okolí a především kolektiv?

Přes den jsme se na Slacku domluvili a ráno v 6 byl sraz na “trailheadu” za Golden Gate Bridge a šli jsme běhat, nebo jeli na kolo. Pak rovnou do práce a závod do sprchy před prvním meetingem. Každou středu byl v poledne “Workout of The Week”, společný intervalový běh. Byly i pravidelné švihy na kole. Ale rozhodně to není tak, že každý ze STRAVA má výkonnost na úrovni reprezentace a tráví tréninkem 20 hodin týdně. Ani to není tak, že by FTP nebo čas na 10 km běhu byl jednou z otázek v interview. S tím jak firma roste, tak se tohle trochu rozmělňuje, jde podle mého o přirozený vývoj. Při svých aktivitách jsem poznal spoustu super sporťáků, ať už z řad kolegů, nebo lidi mimo STRAVA. Sportování tam jde fakt samo, jsou tam pro to ideální podmínky. Stačí pár švihů a výběhů v Marin Headlands a je jasné proč šlo o kolébku MTB a obecně spousty inovací ve světě sportu. 

Pracoval jsi i přímo v centrále STRAVA v Kalifornii. Co sis odnesl z prostředí, kde probíhá vývoj nejpopulárnější sportovní sociální sítě? Lišil se tvůj běžný den od předešlých zkušeností v zaměstnání?

Mindset že "There's always time for your favorite activity type" byl určitě tak trochu novinka. Myslím, že to i někde viselo na zdi. Stejně jako na ledničce viselo "raceweight, yo". I dříve jsem měl štěstí na velkou flexibilitu, ale když jsem do práce běhal, nebo byl běhat během dne a vrátil se zpocenej po 15 km, tak na mě koukali tak trochu jako na blázna. Ve STRAVA tohle bylo najednou úplně normální.

 


Jak moc je v kalifornské centrále mezi zaměstnanci propsaný zájem o sport jako takový? Měl jsi možnost se zúčastnit společných vyjížděk nebo jiných aktivit? Poznal si díky tomu lépe okolí a především kolektiv?

Přes den jsme se na Slacku domluvili a ráno v 6 byl sraz na “trailheadu” za Golden Gate Bridge a šli jsme běhat, nebo jeli na kolo. Pak rovnou do práce a závod do sprchy před prvním meetingem. Každou středu byl v poledne “Workout of The Week”, společný intervalový běh. Byly i pravidelné švihy na kole. Ale rozhodně to není tak, že každý ze STRAVA má výkonnost na úrovni reprezentace a tráví tréninkem 20 hodin týdně. Ani to není tak, že by FTP nebo čas na 10 km běhu byl jednou z otázek v interview. S tím jak firma roste, tak se tohle trochu rozmělňuje, jde podle mého o přirozený vývoj. Při svých aktivitách jsem poznal spoustu super sporťáků, ať už z řad kolegů, nebo lidi mimo STRAVA. Sportování tam jde fakt samo, jsou tam pro to ideální podmínky. Stačí pár švihů a výběhů v Marin Headlands a je jasné proč šlo o kolébku MTB a obecně spousty inovací ve světě sportu. 

Pracoval jsi i přímo v centrále STRAVA v Kalifornii. Co sis odnesl z prostředí, kde probíhá vývoj nejpopulárnější sportovní sociální sítě? Lišil se tvůj běžný den od předešlých zkušeností v zaměstnání?

Mindset že "There's always time for your favorite activity type" byl určitě tak trochu novinka. Myslím, že to i někde viselo na zdi. Stejně jako na ledničce viselo "raceweight, yo". I dříve jsem měl štěstí na velkou flexibilitu, ale když jsem do práce běhal, nebo byl běhat během dne a vrátil se zpocenej po 15 km, tak na mě koukali tak trochu jako na blázna. Ve STRAVA tohle bylo najednou úplně normální.

 


Jak moc je v kalifornské centrále mezi zaměstnanci propsaný zájem o sport jako takový? Měl jsi možnost se zúčastnit společných vyjížděk nebo jiných aktivit? Poznal si díky tomu lépe okolí a především kolektiv?

Přes den jsme se na Slacku domluvili a ráno v 6 byl sraz na “trailheadu” za Golden Gate Bridge a šli jsme běhat, nebo jeli na kolo. Pak rovnou do práce a závod do sprchy před prvním meetingem. Každou středu byl v poledne “Workout of The Week”, společný intervalový běh. Byly i pravidelné švihy na kole. Ale rozhodně to není tak, že každý ze STRAVA má výkonnost na úrovni reprezentace a tráví tréninkem 20 hodin týdně. Ani to není tak, že by FTP nebo čas na 10 km běhu byl jednou z otázek v interview. S tím jak firma roste, tak se tohle trochu rozmělňuje, jde podle mého o přirozený vývoj. Při svých aktivitách jsem poznal spoustu super sporťáků, ať už z řad kolegů, nebo lidi mimo STRAVA. Sportování tam jde fakt samo, jsou tam pro to ideální podmínky. Stačí pár švihů a výběhů v Marin Headlands a je jasné proč šlo o kolébku MTB a obecně spousty inovací ve světě sportu. 

Pracoval jsi i přímo v centrále STRAVA v Kalifornii. Co sis odnesl z prostředí, kde probíhá vývoj nejpopulárnější sportovní sociální sítě? Lišil se tvůj běžný den od předešlých zkušeností v zaměstnání?

Mindset že "There's always time for your favorite activity type" byl určitě tak trochu novinka. Myslím, že to i někde viselo na zdi. Stejně jako na ledničce viselo "raceweight, yo". I dříve jsem měl štěstí na velkou flexibilitu, ale když jsem do práce běhal, nebo byl běhat během dne a vrátil se zpocenej po 15 km, tak na mě koukali tak trochu jako na blázna. Ve STRAVA tohle bylo najednou úplně normální.

 


Jak moc je v kalifornské centrále mezi zaměstnanci propsaný zájem o sport jako takový? Měl jsi možnost se zúčastnit společných vyjížděk nebo jiných aktivit? Poznal si díky tomu lépe okolí a především kolektiv?

Přes den jsme se na Slacku domluvili a ráno v 6 byl sraz na “trailheadu” za Golden Gate Bridge a šli jsme běhat, nebo jeli na kolo. Pak rovnou do práce a závod do sprchy před prvním meetingem. Každou středu byl v poledne “Workout of The Week”, společný intervalový běh. Byly i pravidelné švihy na kole. Ale rozhodně to není tak, že každý ze STRAVA má výkonnost na úrovni reprezentace a tráví tréninkem 20 hodin týdně. Ani to není tak, že by FTP nebo čas na 10 km běhu byl jednou z otázek v interview. S tím jak firma roste, tak se tohle trochu rozmělňuje, jde podle mého o přirozený vývoj. Při svých aktivitách jsem poznal spoustu super sporťáků, ať už z řad kolegů, nebo lidi mimo STRAVA. Sportování tam jde fakt samo, jsou tam pro to ideální podmínky. Stačí pár švihů a výběhů v Marin Headlands a je jasné proč šlo o kolébku MTB a obecně spousty inovací ve světě sportu. 

Pracoval jsi i přímo v centrále STRAVA v Kalifornii. Co sis odnesl z prostředí, kde probíhá vývoj nejpopulárnější sportovní sociální sítě? Lišil se tvůj běžný den od předešlých zkušeností v zaměstnání?

Mindset že "There's always time for your favorite activity type" byl určitě tak trochu novinka. Myslím, že to i někde viselo na zdi. Stejně jako na ledničce viselo "raceweight, yo". I dříve jsem měl štěstí na velkou flexibilitu, ale když jsem do práce běhal, nebo byl běhat během dne a vrátil se zpocenej po 15 km, tak na mě koukali tak trochu jako na blázna. Ve STRAVA tohle bylo najednou úplně normální.

 


Jak moc je v kalifornské centrále mezi zaměstnanci propsaný zájem o sport jako takový? Měl jsi možnost se zúčastnit společných vyjížděk nebo jiných aktivit? Poznal si díky tomu lépe okolí a především kolektiv?

Přes den jsme se na Slacku domluvili a ráno v 6 byl sraz na “trailheadu” za Golden Gate Bridge a šli jsme běhat, nebo jeli na kolo. Pak rovnou do práce a závod do sprchy před prvním meetingem. Každou středu byl v poledne “Workout of The Week”, společný intervalový běh. Byly i pravidelné švihy na kole. Ale rozhodně to není tak, že každý ze STRAVA má výkonnost na úrovni reprezentace a tráví tréninkem 20 hodin týdně. Ani to není tak, že by FTP nebo čas na 10 km běhu byl jednou z otázek v interview. S tím jak firma roste, tak se tohle trochu rozmělňuje, jde podle mého o přirozený vývoj. Při svých aktivitách jsem poznal spoustu super sporťáků, ať už z řad kolegů, nebo lidi mimo STRAVA. Sportování tam jde fakt samo, jsou tam pro to ideální podmínky. Stačí pár švihů a výběhů v Marin Headlands a je jasné proč šlo o kolébku MTB a obecně spousty inovací ve světě sportu. 

repete_strava_adam_simek_gravel_bike5
repete_strava_adam_simek_gravel_bike15
repete_strava_adam_simek_gravel_bike9

“Při svých aktivitách jsem poznal spoustu super sporťáků, ať už z řad kolegů, nebo lidi mimo STRAVA. Sportování tam jde fakt samo, jsou tam pro to ideální podmínky. Stačí pár švihů a výběhů v Marin Headlands a je jasné proč šlo o kolébku MTB.”

“Při svých aktivitách jsem poznal spoustu super sporťáků, ať už z řad kolegů, nebo lidi mimo STRAVA. Sportování tam jde fakt samo, jsou tam pro to ideální podmínky. Stačí pár švihů a výběhů v Marin Headlands a je jasné proč šlo o kolébku MTB.”

“Při svých aktivitách jsem poznal spoustu super sporťáků, ať už z řad kolegů, nebo lidi mimo STRAVA. Sportování tam jde fakt samo, jsou tam pro to ideální podmínky. Stačí pár švihů a výběhů v Marin Headlands a je jasné proč šlo o kolébku MTB.”

“Při svých aktivitách jsem poznal spoustu super sporťáků, ať už z řad kolegů, nebo lidi mimo STRAVA. Sportování tam jde fakt samo, jsou tam pro to ideální podmínky. Stačí pár švihů a výběhů v Marin Headlands a je jasné proč šlo o kolébku MTB.”

“Při svých aktivitách jsem poznal spoustu super sporťáků, ať už z řad kolegů, nebo lidi mimo STRAVA. Sportování tam jde fakt samo, jsou tam pro to ideální podmínky. Stačí pár švihů a výběhů v Marin Headlands a je jasné proč šlo o kolébku MTB.”

repete_strava_adam_simek_gravel_10
repete_strava_adam_simek_gravel_22

Je nějaký rozdíl ve vnímání amatérské či profesionální cyklistiky, když porovnáš Kalifornii a ČR?

Profesionální cyklistika ve formě v jaké ji známe v Evropě v USA prakticky neexistuje. Zato je tam velmi strukturovaný systém pro amatéry s kategoriemi podle výkonnosti. Amatérské závody mají určitě dost vysokou prestiž a jsou tam i hodně oblíbená městská kritéria. Nicméně já tam nikdy žádný cyklistický závod nejel, takže do toho zase tolik nevidím, abych si to nějak hlouběji troufal hodnotit. Jen pár triatlonů. A vlastně jsem jel jedno Gran Fondo. Takovou organizovanou vyjížďku, ale měli jsme startovní čísla a jela se dost řezanka. K tomu se váže super historka. V prvním větším kopci jsem chtěl ostatní otestovat a zbylo nás asi pět. Před horizontem ještě pod kotel přiložil takovej malej týpek na gravel biku s teleskopickou sedlovkou. V roce 2016 jsem dost nechápal o co jako šlo. Dneska už to je normální. I pak jel hrozný bomby a tak jsme dál zůstali jenom ve třech. Ta vyjížďka měla dvě trasy, jednu gravel a jednu silniční. On jel tu gravelovou, tak se pak odpojil. Zůstali jsme tedy dva, ale pak se to spojilo a na občerstvovačce jsme se zase potkali. V posledním velkém kopci nás pak ten gravelista nechal oba v křečích za sebou. Až po závodě jsem zjistil, že ten chlápek byl Levi Leipheimer. Evidentně se i po konci kariéry drží ve formě.


Jak jsi se dostal k Repete a kde vznikl nápad udělat kolo vztažené k aplikaci STRAVA?

O Repete jsem z povzdálí věděl dlouho skrz Honzu Krause z Dukly, ale opravdu mě s ním seznámil až Zbyněk Hraše, který si loni prošel tím, čím já letos. Tedy přechodem z karbonové silničky na ocelový gravel. Upřímně, nejdřív jsem si trochu klepal na čelo, ale když jsme pak vyjeli a já jeho kolo viděl, tak mi to začalo hodně vrtat hlavou. Pak se mi moje silnička rozbila a já potřeboval nový rám. Od toho už byl jenom krok k tomu skočit kompletně na gravel vlnu. Co se designu kola týče, s kluky z Repete jsem nejprve řešil, zda by bylo možné na rám umístit třeba STRAVA logo, nebo nějaký nápis. No a nakonec jsme udělali kompletně custom lak.

Je nějaký rozdíl ve vnímání amatérské či profesionální cyklistiky, když porovnáš Kalifornii a ČR?

Profesionální cyklistika ve formě v jaké ji známe v Evropě v USA prakticky neexistuje. Zato je tam velmi strukturovaný systém pro amatéry s kategoriemi podle výkonnosti. Amatérské závody mají určitě dost vysokou prestiž a jsou tam i hodně oblíbená městská kritéria. Nicméně já tam nikdy žádný cyklistický závod nejel, takže do toho zase tolik nevidím, abych si to nějak hlouběji troufal hodnotit. Jen pár triatlonů. A vlastně jsem jel jedno Gran Fondo. Takovou organizovanou vyjížďku, ale měli jsme startovní čísla a jela se dost řezanka. K tomu se váže super historka. V prvním větším kopci jsem chtěl ostatní otestovat a zbylo nás asi pět. Před horizontem ještě pod kotel přiložil takovej malej týpek na gravel biku s teleskopickou sedlovkou. V roce 2016 jsem dost nechápal o co jako šlo. Dneska už to je normální. I pak jel hrozný bomby a tak jsme dál zůstali jenom ve třech. Ta vyjížďka měla dvě trasy, jednu gravel a jednu silniční. On jel tu gravelovou, tak se pak odpojil. Zůstali jsme tedy dva, ale pak se to spojilo a na občerstvovačce jsme se zase potkali. V posledním velkém kopci nás pak ten gravelista nechal oba v křečích za sebou. Až po závodě jsem zjistil, že ten chlápek byl Levi Leipheimer. Evidentně se i po konci kariéry drží ve formě.


Jak jsi se dostal k Repete a kde vznikl nápad udělat kolo vztažené k aplikaci STRAVA?

O Repete jsem z povzdálí věděl dlouho skrz Honzu Krause z Dukly, ale opravdu mě s ním seznámil až Zbyněk Hraše, který si loni prošel tím, čím já letos. Tedy přechodem z karbonové silničky na ocelový gravel. Upřímně, nejdřív jsem si trochu klepal na čelo, ale když jsme pak vyjeli a já jeho kolo viděl, tak mi to začalo hodně vrtat hlavou. Pak se mi moje silnička rozbila a já potřeboval nový rám. Od toho už byl jenom krok k tomu skočit kompletně na gravel vlnu. Co se designu kola týče, s kluky z Repete jsem nejprve řešil, zda by bylo možné na rám umístit třeba STRAVA logo, nebo nějaký nápis. No a nakonec jsme udělali kompletně custom lak.

Je nějaký rozdíl ve vnímání amatérské či profesionální cyklistiky, když porovnáš Kalifornii a ČR?

Profesionální cyklistika ve formě v jaké ji známe v Evropě v USA prakticky neexistuje. Zato je tam velmi strukturovaný systém pro amatéry s kategoriemi podle výkonnosti. Amatérské závody mají určitě dost vysokou prestiž a jsou tam i hodně oblíbená městská kritéria. Nicméně já tam nikdy žádný cyklistický závod nejel, takže do toho zase tolik nevidím, abych si to nějak hlouběji troufal hodnotit. Jen pár triatlonů. A vlastně jsem jel jedno Gran Fondo. Takovou organizovanou vyjížďku, ale měli jsme startovní čísla a jela se dost řezanka. K tomu se váže super historka. V prvním větším kopci jsem chtěl ostatní otestovat a zbylo nás asi pět. Před horizontem ještě pod kotel přiložil takovej malej týpek na gravel biku s teleskopickou sedlovkou. V roce 2016 jsem dost nechápal o co jako šlo. Dneska už to je normální. I pak jel hrozný bomby a tak jsme dál zůstali jenom ve třech. Ta vyjížďka měla dvě trasy, jednu gravel a jednu silniční. On jel tu gravelovou, tak se pak odpojil. Zůstali jsme tedy dva, ale pak se to spojilo a na občerstvovačce jsme se zase potkali. V posledním velkém kopci nás pak ten gravelista nechal oba v křečích za sebou. Až po závodě jsem zjistil, že ten chlápek byl Levi Leipheimer. Evidentně se i po konci kariéry drží ve formě.


Jak jsi se dostal k Repete a kde vznikl nápad udělat kolo vztažené k aplikaci STRAVA?

O Repete jsem z povzdálí věděl dlouho skrz Honzu Krause z Dukly, ale opravdu mě s ním seznámil až Zbyněk Hraše, který si loni prošel tím, čím já letos. Tedy přechodem z karbonové silničky na ocelový gravel. Upřímně, nejdřív jsem si trochu klepal na čelo, ale když jsme pak vyjeli a já jeho kolo viděl, tak mi to začalo hodně vrtat hlavou. Pak se mi moje silnička rozbila a já potřeboval nový rám. Od toho už byl jenom krok k tomu skočit kompletně na gravel vlnu. Co se designu kola týče, s kluky z Repete jsem nejprve řešil, zda by bylo možné na rám umístit třeba STRAVA logo, nebo nějaký nápis. No a nakonec jsme udělali kompletně custom lak.

Je nějaký rozdíl ve vnímání amatérské či profesionální cyklistiky, když porovnáš Kalifornii a ČR?

Profesionální cyklistika ve formě v jaké ji známe v Evropě v USA prakticky neexistuje. Zato je tam velmi strukturovaný systém pro amatéry s kategoriemi podle výkonnosti. Amatérské závody mají určitě dost vysokou prestiž a jsou tam i hodně oblíbená městská kritéria. Nicméně já tam nikdy žádný cyklistický závod nejel, takže do toho zase tolik nevidím, abych si to nějak hlouběji troufal hodnotit. Jen pár triatlonů. A vlastně jsem jel jedno Gran Fondo. Takovou organizovanou vyjížďku, ale měli jsme startovní čísla a jela se dost řezanka. K tomu se váže super historka. V prvním větším kopci jsem chtěl ostatní otestovat a zbylo nás asi pět. Před horizontem ještě pod kotel přiložil takovej malej týpek na gravel biku s teleskopickou sedlovkou. V roce 2016 jsem dost nechápal o co jako šlo. Dneska už to je normální. I pak jel hrozný bomby a tak jsme dál zůstali jenom ve třech. Ta vyjížďka měla dvě trasy, jednu gravel a jednu silniční. On jel tu gravelovou, tak se pak odpojil. Zůstali jsme tedy dva, ale pak se to spojilo a na občerstvovačce jsme se zase potkali. V posledním velkém kopci nás pak ten gravelista nechal oba v křečích za sebou. Až po závodě jsem zjistil, že ten chlápek byl Levi Leipheimer. Evidentně se i po konci kariéry drží ve formě.


Jak jsi se dostal k Repete a kde vznikl nápad udělat kolo vztažené k aplikaci STRAVA?

O Repete jsem z povzdálí věděl dlouho skrz Honzu Krause z Dukly, ale opravdu mě s ním seznámil až Zbyněk Hraše, který si loni prošel tím, čím já letos. Tedy přechodem z karbonové silničky na ocelový gravel. Upřímně, nejdřív jsem si trochu klepal na čelo, ale když jsme pak vyjeli a já jeho kolo viděl, tak mi to začalo hodně vrtat hlavou. Pak se mi moje silnička rozbila a já potřeboval nový rám. Od toho už byl jenom krok k tomu skočit kompletně na gravel vlnu. Co se designu kola týče, s kluky z Repete jsem nejprve řešil, zda by bylo možné na rám umístit třeba STRAVA logo, nebo nějaký nápis. No a nakonec jsme udělali kompletně custom lak.

Je nějaký rozdíl ve vnímání amatérské či profesionální cyklistiky, když porovnáš Kalifornii a ČR?

Profesionální cyklistika ve formě v jaké ji známe v Evropě v USA prakticky neexistuje. Zato je tam velmi strukturovaný systém pro amatéry s kategoriemi podle výkonnosti. Amatérské závody mají určitě dost vysokou prestiž a jsou tam i hodně oblíbená městská kritéria. Nicméně já tam nikdy žádný cyklistický závod nejel, takže do toho zase tolik nevidím, abych si to nějak hlouběji troufal hodnotit. Jen pár triatlonů. A vlastně jsem jel jedno Gran Fondo. Takovou organizovanou vyjížďku, ale měli jsme startovní čísla a jela se dost řezanka. K tomu se váže super historka. V prvním větším kopci jsem chtěl ostatní otestovat a zbylo nás asi pět. Před horizontem ještě pod kotel přiložil takovej malej týpek na gravel biku s teleskopickou sedlovkou. V roce 2016 jsem dost nechápal o co jako šlo. Dneska už to je normální. I pak jel hrozný bomby a tak jsme dál zůstali jenom ve třech. Ta vyjížďka měla dvě trasy, jednu gravel a jednu silniční. On jel tu gravelovou, tak se pak odpojil. Zůstali jsme tedy dva, ale pak se to spojilo a na občerstvovačce jsme se zase potkali. V posledním velkém kopci nás pak ten gravelista nechal oba v křečích za sebou. Až po závodě jsem zjistil, že ten chlápek byl Levi Leipheimer. Evidentně se i po konci kariéry drží ve formě.


Jak jsi se dostal k Repete a kde vznikl nápad udělat kolo vztažené k aplikaci STRAVA?

O Repete jsem z povzdálí věděl dlouho skrz Honzu Krause z Dukly, ale opravdu mě s ním seznámil až Zbyněk Hraše, který si loni prošel tím, čím já letos. Tedy přechodem z karbonové silničky na ocelový gravel. Upřímně, nejdřív jsem si trochu klepal na čelo, ale když jsme pak vyjeli a já jeho kolo viděl, tak mi to začalo hodně vrtat hlavou. Pak se mi moje silnička rozbila a já potřeboval nový rám. Od toho už byl jenom krok k tomu skočit kompletně na gravel vlnu. Co se designu kola týče, s kluky z Repete jsem nejprve řešil, zda by bylo možné na rám umístit třeba STRAVA logo, nebo nějaký nápis. No a nakonec jsme udělali kompletně custom lak.

repete_strava_adam_simek_10

Máš za sebou závodní kariéru, jak moc tato éra ovlivnila tvůj pohled na cyklistiku a jaké byly tvé kritéria pro výběr kola?

Tohle je asi spíš na kratší knihu, než na jednu otázku a odpověď (smích). Na kole jsem závodil od 10 do 25 let. Ovlivnilo mě to přirozeně hrozně moc. Co se výběru kola týče: Ještě nedávno jsem měl 23mm pláště, na lehkých kolech galusky, převody 53x39, 11-25. Samozřejmě ráfkové brzdy. Cesta k 40mm bezdušákům a jednopřevodníku s kazetou 10-44, nebo kotoučovkám byla složitá a plná dlouhých diskuzí s ostatními i se sebou samým.

Ale na Repete mi právě učarovalo, že i přes všechny tyhle "ústupky moderním trendům" jde pořád o výkonnostně orientované kolo bez zbytečností, ale které je přitom funkčně navržené s úžasným smyslem pro detail. V neposlední řadě mi pak vyhovuje celý koncept kola na míru, když bych koupil kolo na krámě, tak by pravděpodobně zůstal pouze rám a možná sada. Zbytek bych postupně vyměnil. A to, že mi kolo vyrobili v Praze v České Republice ručně kluci, které znám, je pak už jenom takovou třešničkou na dortu.

 


Kromě pravidelných vyjížděk se s přáteli vydáváš na vícedenní bikepacking výlety. Máš už nyní nějaké plány na příští rok nebo tipy kam se vydat?

Když bych si pár let zpátky představil jak si na kolo pověsím brašny a pojedu na výlet, tak bych se rozesmál. Po všech těch letech plných závodění jsem sice na rychlosti trochu závislý a nejde mi jet jen tak volně krokem na výlet, ale pracuji na tom. Kolo je ideální dopravní prostředek. Úžasně jednoduché a efektivní na překonávání dlouhých vzdáleností. To všechno v přímém spojení s přírodou. Konkrétní plány na příští rok zatím nemám, ale chtěl bych jet z Řevnic na Lago di Garda. Terku s dětmi tam pošlu autem a když vyjedou o tři dny později, tak se tam akorát potkáme na espressu a dáme zmrzku.

Máš za sebou závodní kariéru, jak moc tato éra ovlivnila tvůj pohled na cyklistiku a jaké byly tvé kritéria pro výběr kola?

Tohle je asi spíš na kratší knihu, než na jednu otázku a odpověď (smích). Na kole jsem závodil od 10 do 25 let. Ovlivnilo mě to přirozeně hrozně moc. Co se výběru kola týče: Ještě nedávno jsem měl 23mm pláště, na lehkých kolech galusky, převody 53x39, 11-25. Samozřejmě ráfkové brzdy. Cesta k 40mm bezdušákům a jednopřevodníku s kazetou 10-44, nebo kotoučovkám byla složitá a plná dlouhých diskuzí s ostatními i se sebou samým.

Ale na Repete mi právě učarovalo, že i přes všechny tyhle "ústupky moderním trendům" jde pořád o výkonnostně orientované kolo bez zbytečností, ale které je přitom funkčně navržené s úžasným smyslem pro detail. V neposlední řadě mi pak vyhovuje celý koncept kola na míru, když bych koupil kolo na krámě, tak by pravděpodobně zůstal pouze rám a možná sada. Zbytek bych postupně vyměnil. A to, že mi kolo vyrobili v Praze v České Republice ručně kluci, které znám, je pak už jenom takovou třešničkou na dortu.

 


Kromě pravidelných vyjížděk se s přáteli vydáváš na vícedenní bikepacking výlety. Máš už nyní nějaké plány na příští rok nebo tipy kam se vydat?

Když bych si pár let zpátky představil jak si na kolo pověsím brašny a pojedu na výlet, tak bych se rozesmál. Po všech těch letech plných závodění jsem sice na rychlosti trochu závislý a nejde mi jet jen tak volně krokem na výlet, ale pracuji na tom. Kolo je ideální dopravní prostředek. Úžasně jednoduché a efektivní na překonávání dlouhých vzdáleností. To všechno v přímém spojení s přírodou. Konkrétní plány na příští rok zatím nemám, ale chtěl bych jet z Řevnic na Lago di Garda. Terku s dětmi tam pošlu autem a když vyjedou o tři dny později, tak se tam akorát potkáme na espressu a dáme zmrzku.

Máš za sebou závodní kariéru, jak moc tato éra ovlivnila tvůj pohled na cyklistiku a jaké byly tvé kritéria pro výběr kola?

Tohle je asi spíš na kratší knihu, než na jednu otázku a odpověď (smích). Na kole jsem závodil od 10 do 25 let. Ovlivnilo mě to přirozeně hrozně moc. Co se výběru kola týče: Ještě nedávno jsem měl 23mm pláště, na lehkých kolech galusky, převody 53x39, 11-25. Samozřejmě ráfkové brzdy. Cesta k 40mm bezdušákům a jednopřevodníku s kazetou 10-44, nebo kotoučovkám byla složitá a plná dlouhých diskuzí s ostatními i se sebou samým.

Ale na Repete mi právě učarovalo, že i přes všechny tyhle "ústupky moderním trendům" jde pořád o výkonnostně orientované kolo bez zbytečností, ale které je přitom funkčně navržené s úžasným smyslem pro detail. V neposlední řadě mi pak vyhovuje celý koncept kola na míru, když bych koupil kolo na krámě, tak by pravděpodobně zůstal pouze rám a možná sada. Zbytek bych postupně vyměnil. A to, že mi kolo vyrobili v Praze v České Republice ručně kluci, které znám, je pak už jenom takovou třešničkou na dortu.

 


Kromě pravidelných vyjížděk se s přáteli vydáváš na vícedenní bikepacking výlety. Máš už nyní nějaké plány na příští rok nebo tipy kam se vydat?

Když bych si pár let zpátky představil jak si na kolo pověsím brašny a pojedu na výlet, tak bych se rozesmál. Po všech těch letech plných závodění jsem sice na rychlosti trochu závislý a nejde mi jet jen tak volně krokem na výlet, ale pracuji na tom. Kolo je ideální dopravní prostředek. Úžasně jednoduché a efektivní na překonávání dlouhých vzdáleností. To všechno v přímém spojení s přírodou. Konkrétní plány na příští rok zatím nemám, ale chtěl bych jet z Řevnic na Lago di Garda. Terku s dětmi tam pošlu autem a když vyjedou o tři dny později, tak se tam akorát potkáme na espressu a dáme zmrzku.

Máš za sebou závodní kariéru, jak moc tato éra ovlivnila tvůj pohled na cyklistiku a jaké byly tvé kritéria pro výběr kola?

Tohle je asi spíš na kratší knihu, než na jednu otázku a odpověď (smích). Na kole jsem závodil od 10 do 25 let. Ovlivnilo mě to přirozeně hrozně moc. Co se výběru kola týče: Ještě nedávno jsem měl 23mm pláště, na lehkých kolech galusky, převody 53x39, 11-25. Samozřejmě ráfkové brzdy. Cesta k 40mm bezdušákům a jednopřevodníku s kazetou 10-44, nebo kotoučovkám byla složitá a plná dlouhých diskuzí s ostatními i se sebou samým.

Ale na Repete mi právě učarovalo, že i přes všechny tyhle "ústupky moderním trendům" jde pořád o výkonnostně orientované kolo bez zbytečností, ale které je přitom funkčně navržené s úžasným smyslem pro detail. V neposlední řadě mi pak vyhovuje celý koncept kola na míru, když bych koupil kolo na krámě, tak by pravděpodobně zůstal pouze rám a možná sada. Zbytek bych postupně vyměnil. A to, že mi kolo vyrobili v Praze v České Republice ručně kluci, které znám, je pak už jenom takovou třešničkou na dortu.

 


Kromě pravidelných vyjížděk se s přáteli vydáváš na vícedenní bikepacking výlety. Máš už nyní nějaké plány na příští rok nebo tipy kam se vydat?

Když bych si pár let zpátky představil jak si na kolo pověsím brašny a pojedu na výlet, tak bych se rozesmál. Po všech těch letech plných závodění jsem sice na rychlosti trochu závislý a nejde mi jet jen tak volně krokem na výlet, ale pracuji na tom. Kolo je ideální dopravní prostředek. Úžasně jednoduché a efektivní na překonávání dlouhých vzdáleností. To všechno v přímém spojení s přírodou. Konkrétní plány na příští rok zatím nemám, ale chtěl bych jet z Řevnic na Lago di Garda. Terku s dětmi tam pošlu autem a když vyjedou o tři dny později, tak se tam akorát potkáme na espressu a dáme zmrzku.

Máš za sebou závodní kariéru, jak moc tato éra ovlivnila tvůj pohled na cyklistiku a jaké byly tvé kritéria pro výběr kola?

Tohle je asi spíš na kratší knihu, než na jednu otázku a odpověď (smích). Na kole jsem závodil od 10 do 25 let. Ovlivnilo mě to přirozeně hrozně moc. Co se výběru kola týče: Ještě nedávno jsem měl 23mm pláště, na lehkých kolech galusky, převody 53x39, 11-25. Samozřejmě ráfkové brzdy. Cesta k 40mm bezdušákům a jednopřevodníku s kazetou 10-44, nebo kotoučovkám byla složitá a plná dlouhých diskuzí s ostatními i se sebou samým.

Ale na Repete mi právě učarovalo, že i přes všechny tyhle "ústupky moderním trendům" jde pořád o výkonnostně orientované kolo bez zbytečností, ale které je přitom funkčně navržené s úžasným smyslem pro detail. V neposlední řadě mi pak vyhovuje celý koncept kola na míru, když bych koupil kolo na krámě, tak by pravděpodobně zůstal pouze rám a možná sada. Zbytek bych postupně vyměnil. A to, že mi kolo vyrobili v Praze v České Republice ručně kluci, které znám, je pak už jenom takovou třešničkou na dortu.

 


Kromě pravidelných vyjížděk se s přáteli vydáváš na vícedenní bikepacking výlety. Máš už nyní nějaké plány na příští rok nebo tipy kam se vydat?

Když bych si pár let zpátky představil jak si na kolo pověsím brašny a pojedu na výlet, tak bych se rozesmál. Po všech těch letech plných závodění jsem sice na rychlosti trochu závislý a nejde mi jet jen tak volně krokem na výlet, ale pracuji na tom. Kolo je ideální dopravní prostředek. Úžasně jednoduché a efektivní na překonávání dlouhých vzdáleností. To všechno v přímém spojení s přírodou. Konkrétní plány na příští rok zatím nemám, ale chtěl bych jet z Řevnic na Lago di Garda. Terku s dětmi tam pošlu autem a když vyjedou o tři dny později, tak se tam akorát potkáme na espressu a dáme zmrzku.

repete_strava_adam_simek_gravel_19

Produkce: Robin Fišer
Foto: Pepa Dvořáček 
Text: Adam Šimek, Gabriela Brestičková, Robin Fišer
Překlad: Elizabeth Mills

Produkce: Robin Fišer
Foto: Pepa Dvořáček 
Text: Adam Šimek, Gabriela Brestičková, Robin Fišer
Překlad: Elizabeth Mills

Produkce: Robin Fišer
Foto: Pepa Dvořáček 
Text: Adam Šimek, Gabriela Brestičková, Robin Fišer
Překlad: Elizabeth Mills

Produkce: Robin Fišer
Foto: Pepa Dvořáček 
Text: Adam Šimek, Gabriela Brestičková, Robin Fišer
Překlad: Elizabeth Mills

Produkce: Robin Fišer
Foto: Pepa Dvořáček 
Text: Adam Šimek, Gabriela Brestičková, Robin Fišer
Překlad: Elizabeth Mills

DOPORUČENÉ

24. 9. 2020 | text: Repete

24. 9. 2020 | text: Repete

repete_campagnolo_ekar_gravel_groupset15

Vizuální propojení v symbolických rovinách. I tak lze chápat podobu kola Repete Verne, které vzniklo v souvislosti s uvedením novinky italského výrobce Campagnolo. Značka dnes vstupuje na trh...   

Vizuální propojení v symbolických rovinách. I tak lze chápat podobu kola Repete Verne, které vzniklo v souvislosti s uvedením novinky italského výrobce Campagnolo. Značka dnes vstupuje...
      

Vizuální propojení v symbolických rovinách. I tak lze chápat podobu kola Repete Verne, které vzniklo v souvislosti s uvedením novinky italského výrobce Campagnolo. Značka dnes vstupuje na trh...         

Vizuální propojení v symbolických rovinách. I tak lze chápat podobu kola Repete Verne, které vzniklo v souvislosti s uvedením novinky italského výrobce Campagnolo. Značka dnes vstupuje na trh... 

Vizuální propojení v symbolických rovinách. I tak lze chápat podobu kola Repete Verne, které vzniklo v souvislosti s uvedením novinky italského výrobce Campagnolo. Značka dnes vstupuje na trh...   

Galerie

Galerie

29.9.2021 | text: Robin Fišer

29.9.2021 | text: Robin Fišer

29.9.2021 | text: Robin Fišer

29.9.2021 | text: Robin Fišer

29.9.2021 | text: Robin Fišer

repete_rap_collection_cycling22

Dvě pražské značky Repete a Rap se propojily v kreativní rovině a vznikla obsáhlá kolekce produktů v čele s unikátní edicí kola Repete Reason...

Dvě pražské značky Repete a Rap se propojily v kreativní rovině a vznikla obsáhlá kolekce produktů v čele s unikátní edicí kola Repete Reason...

Dvě pražské značky Repete a Rap se propojily v kreativní rovině a vznikla obsáhlá kolekce produktů v čele s unikátní edicí kola Repete Reason...

Dvě pražské značky Repete a Rap se propojily v kreativní rovině a vznikla obsáhlá kolekce produktů v čele s unikátní edicí kola Repete Reason...

Dvě pražské značky Repete a Rap se propojily v kreativní rovině a vznikla obsáhlá kolekce produktů v čele s unikátní edicí kola Repete Reason...

Galerie

Galerie

Galerie

Galerie

Galerie

31.8.2021 | text: Martin Smejkal

31.8.2021 | text: Martin Smejkal

31.8.2021 | text: Martin Smejkal

31.8.2021 | text: Martin Smejkal

31.8.2021 | text: Martin Smejkal

martin_smejkal_repete_reason_road_bike9

Kopce. Těžko budeme v italských Dolomitech dalších 5 dní hledat něco jiného. Cyklistika odhalená až na kost. Technika nebo hákování nezakryjí slabé nohy. Síla a váha jsou tu všechno...

Kopce. Těžko budeme v italských Dolomitech dalších 5 dní hledat něco jiného. Cyklistika odhalená až na kost. Technika nebo hákování nezakryjí slabé nohy. Síla a váha jsou tu všechno...

Kopce. Těžko budeme v italských Dolomitech dalších 5 dní hledat něco jiného. Cyklistika odhalená až na kost. Technika nebo hákování nezakryjí slabé nohy. Síla a váha jsou tu všechno...

Kopce. Těžko budeme v italských Dolomitech dalších 5 dní hledat něco jiného. Cyklistika odhalená až na kost. Technika nebo hákování nezakryjí slabé nohy. Síla a váha jsou tu všechno...

Kopce. Těžko budeme v italských Dolomitech dalších 5 dní hledat něco jiného. Cyklistika odhalená až na kost. Technika nebo hákování nezakryjí slabé nohy. Síla a váha jsou tu všechno...

Cestování

Cestování

Cestování

Cestování

Cestování

Přihlaste se k odběru aktuální článků z magazínu a sledujte dění kolem nás.

Chcete vidět nové modely jako první? Přihlašte se k odběru aktualit.

Přihlaste se k odběru aktuální článků z magazínu
a sledujte dění kolem nás.

    
REPETE_logo