REPETE_logo

Alessandro Salvaggio: Kolo jako rytmizátor každodenního života

Alessandro Salvaggio: Kolo jako rytmizátor každodenního života

Alessandro Salvaggio: Kolo jako rytmizátor každodenního života

27.1.2021 | text: Sára Šimáčková, Alessandro Salvaggio  foto: Alessandro Salvaggio

27.1.2021 | text: Sára Šimáčková, Alessandro Salvaggio  foto: Alessandro Salvaggio

alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany2

Rozhovory

Přinášíme rozhovor s Alessandrem, doplněný o fotky z oblasti Toskánska, kde momentálně žije. Je jedním z těch, kteří zatoužili obohatit své silniční vyjížďky o šotolinové pasáže a objevovat tak krajinu z jiného úhlu. Jezdí na modelu Verne, u kterého navíc dekódoval svou představu a vybral si výjimečnou fialovou barvu.

Přinášíme rozhovor s Alessandrem, doplněný o fotky z oblasti Toskánska, kde momentálně žije. Je jedním z těch, kteří zatoužili obohatit své silniční vyjížďky o šotolinové pasáže a objevovat tak krajinu z jiného úhlu. Jezdí na modelu Verne, u kterého navíc dekódoval svou představu a vybral si výjimečnou fialovou barvu.

Přinášíme rozhovor s Alessandrem, doplněný o fotky z oblasti Toskánska, kde momentálně žije. Je jedním z těch, kteří zatoužili obohatit své silniční vyjížďky o šotolinové pasáže a objevovat tak krajinu z jiného úhlu. Jezdí na modelu Verne, u kterého navíc dekódoval svou představu a vybral si výjimečnou fialovou barvu.

Přinášíme rozhovor s Alessandrem, doplněný o fotky z oblasti Toskánska, kde momentálně žije. Je jedním z těch, kteří zatoužili obohatit své silniční vyjížďky o šotolinové pasáže a objevovat tak krajinu z jiného úhlu. Jezdí na modelu Verne, u kterého navíc dekódoval svou představu a vybral si výjimečnou fialovou barvu.

Mohl by ses představit?

Jmenuji se Alessandro, narodil jsem se v Itálii, je mi téměř 33 let a jsem narozen ve znamení střelce. Vždy jsem v sobě cítil touhu po dobrodružství, všechna tajemství ve mě probouzela zvídavost. Po studiích průmyslového designu jsem odešel ven a začal pracovat v dopravním průmyslu. I když jsem designér s titulem, mám pocit, že nejsem jen jím: cítím se být především svobodnou bytostí, co má ráda pobyt v přírodě, cestování a také sport. A právě v cyklistice jsem našel naplnění, které mi umožňuje zažívat dobrodružství každý den.


Jaké je tvoje nejoblíbenější místo pro vyjížďku?

Opravdu rád mám hory a také miluji moře. V Holandsku jsem rád jezdil podél pobřeží a při tom jsem si uvědomil, že k dobré vyjížďce patří propojení se se sebou samým a s okolním světem. A protože v současné době žiji opět v Toskánsku, řekl bych, že moje oblíbené místo by mohlo být někde tady poblíž pobřeží, kde si mohu zajet i slušné převýšení a pak skončit na pláži a rovnou si užít západ slunce.


A kde se tedy cítíš být doma?

Těžká otázka: v zahraničí jsem žil téměř deset let, většinu času ve Velké Británii, více než rok pak v Nizozemí. Nyní jsem zpátky v Itálii. A že tady zůstanu příliš dlouho, to neslibuji. Každé místo má něco, co můžete po nějaké době brát jako domov. U mě záleží především na lidech, kterými jsem obklopen, jaká místa v okolí mě osloví — a jestli si dokážu najít určitou vlastní rutinu.

Mohl by ses představit?

Jmenuji se Alessandro, narodil jsem se v Itálii, je mi téměř 33 let a jsem narozen ve znamení střelce. Vždy jsem v sobě cítil touhu po dobrodružství, všechna tajemství ve mě probouzela zvídavost. Po studiích průmyslového designu jsem odešel ven a začal pracovat v dopravním průmyslu. I když jsem designér s titulem, mám pocit, že nejsem jen jím: cítím se být především svobodnou bytostí, co má ráda pobyt v přírodě, cestování a také sport. A právě v cyklistice jsem našel naplnění, které mi umožňuje zažívat dobrodružství každý den.


Jaké je tvoje nejoblíbenější místo pro vyjížďku?

Opravdu rád mám hory a také miluji moře. V Holandsku jsem rád jezdil podél pobřeží a při tom jsem si uvědomil, že k dobré vyjížďce patří propojení se se sebou samým a s okolním světem. A protože v současné době žiji opět v Toskánsku, řekl bych, že moje oblíbené místo by mohlo být někde tady poblíž pobřeží, kde si mohu zajet i slušné převýšení a pak skončit na pláži a rovnou si užít západ slunce.


A kde se tedy cítíš být doma?

Těžká otázka: v zahraničí jsem žil téměř deset let, většinu času ve Velké Británii, více než rok pak v Nizozemí. Nyní jsem zpátky v Itálii. A že tady zůstanu příliš dlouho, to neslibuji. Každé místo má něco, co můžete po nějaké době brát jako domov. U mě záleží především na lidech, kterými jsem obklopen, jaká místa v okolí mě osloví — a jestli si dokážu najít určitou vlastní rutinu.

Mohl by ses představit?

Jmenuji se Alessandro, narodil jsem se v Itálii, je mi téměř 33 let a jsem narozen ve znamení střelce. Vždy jsem v sobě cítil touhu po dobrodružství, všechna tajemství ve mě probouzela zvídavost. Po studiích průmyslového designu jsem odešel ven a začal pracovat v dopravním průmyslu. I když jsem designér s titulem, mám pocit, že nejsem jen jím: cítím se být především svobodnou bytostí, co má ráda pobyt v přírodě, cestování a také sport. A právě v cyklistice jsem našel naplnění, které mi umožňuje zažívat dobrodružství každý den.


Jaké je tvoje nejoblíbenější místo pro vyjížďku?

Opravdu rád mám hory a také miluji moře. V Holandsku jsem rád jezdil podél pobřeží a při tom jsem si uvědomil, že k dobré vyjížďce patří propojení se se sebou samým a s okolním světem. A protože v současné době žiji opět v Toskánsku, řekl bych, že moje oblíbené místo by mohlo být někde tady poblíž pobřeží, kde si mohu zajet i slušné převýšení a pak skončit na pláži a rovnou si užít západ slunce.


A kde se tedy cítíš být doma?

Těžká otázka: v zahraničí jsem žil téměř deset let, většinu času ve Velké Británii, více než rok pak v Nizozemí. Nyní jsem zpátky v Itálii. A že tady zůstanu příliš dlouho, to neslibuji. Každé místo má něco, co můžete po nějaké době brát jako domov. U mě záleží především na lidech, kterými jsem obklopen, jaká místa v okolí mě osloví — a jestli si dokážu najít určitou vlastní rutinu.

Mohl by ses představit?

Jmenuji se Alessandro, narodil jsem se v Itálii, je mi téměř 33 let a jsem narozen ve znamení střelce. Vždy jsem v sobě cítil touhu po dobrodružství, všechna tajemství ve mě probouzela zvídavost. Po studiích průmyslového designu jsem odešel ven a začal pracovat v dopravním průmyslu. I když jsem designér s titulem, mám pocit, že nejsem jen jím: cítím se být především svobodnou bytostí, co má ráda pobyt v přírodě, cestování a také sport. A právě v cyklistice jsem našel naplnění, které mi umožňuje zažívat dobrodružství každý den.


Jaké je tvoje nejoblíbenější místo pro vyjížďku?

Opravdu rád mám hory a také miluji moře. V Holandsku jsem rád jezdil podél pobřeží a při tom jsem si uvědomil, že k dobré vyjížďce patří propojení se se sebou samým a s okolním světem. A protože v současné době žiji opět v Toskánsku, řekl bych, že moje oblíbené místo by mohlo být někde tady poblíž pobřeží, kde si mohu zajet i slušné převýšení a pak skončit na pláži a rovnou si užít západ slunce.


A kde se tedy cítíš být doma?

Těžká otázka: v zahraničí jsem žil téměř deset let, většinu času ve Velké Británii, více než rok pak v Nizozemí. Nyní jsem zpátky v Itálii. A že tady zůstanu příliš dlouho, to neslibuji. Každé místo má něco, co můžete po nějaké době brát jako domov. U mě záleží především na lidech, kterými jsem obklopen, jaká místa v okolí mě osloví — a jestli si dokážu najít určitou vlastní rutinu.

Mohl by ses představit?

Jmenuji se Alessandro, narodil jsem se v Itálii, je mi téměř 33 let a jsem narozen ve znamení střelce. Vždy jsem v sobě cítil touhu po dobrodružství, všechna tajemství ve mě probouzela zvídavost. Po studiích průmyslového designu jsem odešel ven a začal pracovat v dopravním průmyslu. I když jsem designér s titulem, mám pocit, že nejsem jen jím: cítím se být především svobodnou bytostí, co má ráda pobyt v přírodě, cestování a také sport. A právě v cyklistice jsem našel naplnění, které mi umožňuje zažívat dobrodružství každý den.


Jaké je tvoje nejoblíbenější místo pro vyjížďku

Opravdu rád mám hory a také miluji moře. V Holandsku jsem rád jezdil podél pobřeží a při tom jsem si uvědomil, že k dobré vyjížďce patří propojení se se sebou samým a s okolním světem. A protože v současné době žiji opět v Toskánsku, řekl bych, že moje oblíbené místo by mohlo být někde tady poblíž pobřeží, kde si mohu zajet i slušné převýšení a pak skončit na pláži a rovnou si užít západ slunce.


A kde se tedy cítíš být doma?

Těžká otázka: v zahraničí jsem žil téměř deset let, většinu času ve Velké Británii, více než rok pak v Nizozemí. Nyní jsem zpátky v Itálii. A že tady zůstanu příliš dlouho, to neslibuji. Každé místo má něco, co můžete po nějaké době brát jako domov. U mě záleží především na lidech, kterými jsem obklopen, jaká místa v okolí mě osloví — a jestli si dokážu najít určitou vlastní rutinu.

alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany16
alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany10
alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany5
alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany8

Jaká je tvá představa dokonalé vyjížďky?

Jsem zvyklý jezdit v jakémkoli počasí. Jasně, preferuji venkovní trénink než indoor. Dobré vzpomínky mám na vyjížďky v Peak District, národním parku v Anglii — se dvěma dobrými přáteli při stoupání uprostřed husté mlhy. Opravdu si užívám ticho, které tyto momenty přináší. Obecně patří klikaté lesní silnice a serpentiny k mým nejoblíbenějším vyjížďkám. Zvláště, když slunce prochází skrz stromy a tvoří stíny na okraji silnice — tyto chvíle jsou magické. Nemusím prudké kopce s velkým sklonem, raději mám dlouhé pozvolné stoupání, kde lze najít rytmus — a kde si mohu užívat toho času — zatímco šlapu.


Co je podle tebe na cyklistice v Itálii tak speciálního?

No, na tohle mám snadnou odpověď. Rozhodně slunce a klima, panuje tu po celý rok solidní počasí, máme tu jen velmi málo deštivých dní. Samozřejmě mokrý asfalt umí být také protivný, italské silnice rozhodně nepatří k nejlepším. Zato neustále míjíte historické pamětihodnosti a malebné vesničky, kde se vždy můžete zastavit v místní pekárně na jídlo nebo v baru na espresso.


Jaká je tvá první vzpomínka na kolo?

Moje první kolo bylo klasické horské, to mi bylo kolem deseti let. Byl to pro mě jediný způsob dopravy do doby, než mi bylo osmnáct a mohl jsem začít řídit auto. V průběhu let a zvláště během mého pobytu v Anglii, se kolo stalo mou velkou vášní. V té době jsem jezdil převážně na dráhovém kole s pevným převodem a to i v průběhu zimních měsíců — vzpomínám si že můj zájem exponenciálně rostl. Zpětně jsem rád že jsem měl následně příležitost vyzkoušet jiný typ kola. Najel jsem tehdy přes 22 000 km za rok. To bylo zásadní!

Jaká je tvá představa dokonalé vyjížďky?

Jsem zvyklý jezdit v jakémkoli počasí. Jasně, preferuji venkovní trénink než indoor. Dobré vzpomínky mám na vyjížďky v Peak District, národním parku v Anglii — se dvěma dobrými přáteli při stoupání uprostřed husté mlhy. Opravdu si užívám ticho, které tyto momenty přináší. Obecně patří klikaté lesní silnice a serpentiny k mým nejoblíbenějším vyjížďkám. Zvláště, když slunce prochází skrz stromy a tvoří stíny na okraji silnice — tyto chvíle jsou magické. Nemusím prudké kopce s velkým sklonem, raději mám dlouhé pozvolné stoupání, kde lze najít rytmus — a kde si mohu užívat toho času — zatímco šlapu.


Co je podle tebe na cyklistice v Itálii tak speciálního?

No, na tohle mám snadnou odpověď. Rozhodně slunce a klima, panuje tu po celý rok solidní počasí, máme tu jen velmi málo deštivých dní. Samozřejmě mokrý asfalt umí být také protivný, italské silnice rozhodně nepatří k nejlepším. Zato neustále míjíte historické pamětihodnosti a malebné vesničky, kde se vždy můžete zastavit v místní pekárně na jídlo nebo v baru na espresso.


Jaká je tvá první vzpomínka na kolo?

Moje první kolo bylo klasické horské, to mi bylo kolem deseti let. Byl to pro mě jediný způsob dopravy do doby, než mi bylo osmnáct a mohl jsem začít řídit auto. V průběhu let a zvláště během mého pobytu v Anglii, se kolo stalo mou velkou vášní. V té době jsem jezdil převážně na dráhovém kole s pevným převodem a to i v průběhu zimních měsíců — vzpomínám si že můj zájem exponenciálně rostl. Zpětně jsem rád že jsem měl následně příležitost vyzkoušet jiný typ kola. Najel jsem tehdy přes 22 000 km za rok. To bylo zásadní!

Jaká je tvá představa dokonalé vyjížďky?

Jsem zvyklý jezdit v jakémkoli počasí. Jasně, preferuji venkovní trénink než indoor. Dobré vzpomínky mám na vyjížďky v Peak District, národním parku v Anglii — se dvěma dobrými přáteli při stoupání uprostřed husté mlhy. Opravdu si užívám ticho, které tyto momenty přináší. Obecně patří klikaté lesní silnice a serpentiny k mým nejoblíbenějším vyjížďkám. Zvláště, když slunce prochází skrz stromy a tvoří stíny na okraji silnice — tyto chvíle jsou magické. Nemusím prudké kopce s velkým sklonem, raději mám dlouhé pozvolné stoupání, kde lze najít rytmus — a kde si mohu užívat toho času — zatímco šlapu.


Co je podle tebe na cyklistice v Itálii tak speciálního?

No, na tohle mám snadnou odpověď. Rozhodně slunce a klima, panuje tu po celý rok solidní počasí, máme tu jen velmi málo deštivých dní. Samozřejmě mokrý asfalt umí být také protivný, italské silnice rozhodně nepatří k nejlepším. Zato neustále míjíte historické pamětihodnosti a malebné vesničky, kde se vždy můžete zastavit v místní pekárně na jídlo nebo v baru na espresso.


Jaká je tvá první vzpomínka na kolo?

Moje první kolo bylo klasické horské, to mi bylo kolem deseti let. Byl to pro mě jediný způsob dopravy do doby, než mi bylo osmnáct a mohl jsem začít řídit auto. V průběhu let a zvláště během mého pobytu v Anglii, se kolo stalo mou velkou vášní. V té době jsem jezdil převážně na dráhovém kole s pevným převodem a to i v průběhu zimních měsíců — vzpomínám si že můj zájem exponenciálně rostl. Zpětně jsem rád že jsem měl následně příležitost vyzkoušet jiný typ kola. Najel jsem tehdy přes 22 000 km za rok. To bylo zásadní!

Jaká je tvá představa dokonalé vyjížďky?

Jsem zvyklý jezdit v jakémkoli počasí. Jasně, preferuji venkovní trénink než indoor. Dobré vzpomínky mám na vyjížďky v Peak District, národním parku v Anglii — se dvěma dobrými přáteli při stoupání uprostřed husté mlhy. Opravdu si užívám ticho, které tyto momenty přináší. Obecně patří klikaté lesní silnice a serpentiny k mým nejoblíbenějším vyjížďkám. Zvláště, když slunce prochází skrz stromy a tvoří stíny na okraji silnice — tyto chvíle jsou magické. Nemusím prudké kopce s velkým sklonem, raději mám dlouhé pozvolné stoupání, kde lze najít rytmus — a kde si mohu užívat toho času — zatímco šlapu.


Co je podle tebe na cyklistice v Itálii tak speciálního?

No, na tohle mám snadnou odpověď. Rozhodně slunce a klima, panuje tu po celý rok solidní počasí, máme tu jen velmi málo deštivých dní. Samozřejmě mokrý asfalt umí být také protivný, italské silnice rozhodně nepatří k nejlepším. Zato neustále míjíte historické pamětihodnosti a malebné vesničky, kde se vždy můžete zastavit v místní pekárně na jídlo nebo v baru na espresso.


Jaká je tvá první vzpomínka na kolo?

Moje první kolo bylo klasické horské, to mi bylo kolem deseti let. Byl to pro mě jediný způsob dopravy do doby, než mi bylo osmnáct a mohl jsem začít řídit auto. V průběhu let a zvláště během mého pobytu v Anglii, se kolo stalo mou velkou vášní. V té době jsem jezdil převážně na dráhovém kole s pevným převodem a to i v průběhu zimních měsíců — vzpomínám si že můj zájem exponenciálně rostl. Zpětně jsem rád že jsem měl následně příležitost vyzkoušet jiný typ kola. Najel jsem tehdy přes 22 000 km za rok. To bylo zásadní!

Jaká je tvá představa dokonalé vyjížďky?

Jsem zvyklý jezdit v jakémkoli počasí. Jasně, preferuji venkovní trénink než indoor. Dobré vzpomínky mám na vyjížďky v Peak District, národním parku v Anglii — se dvěma dobrými přáteli při stoupání uprostřed husté mlhy. Opravdu si užívám ticho, které tyto momenty přináší. Obecně patří klikaté lesní silnice a serpentiny k mým nejoblíbenějším vyjížďkám. Zvláště, když slunce prochází skrz stromy a tvoří stíny na okraji silnice — tyto chvíle jsou magické. Nemusím prudké kopce s velkým sklonem, raději mám dlouhé pozvolné stoupání, kde lze najít rytmus — a kde si mohu užívat toho času — zatímco šlapu.


Co je podle tebe na cyklistice v Itálii tak speciálního?

No, na tohle mám snadnou odpověď. Rozhodně slunce a klima, panuje tu po celý rok solidní počasí, máme tu jen velmi málo deštivých dní. Samozřejmě mokrý asfalt umí být také protivný, italské silnice rozhodně nepatří k nejlepším. Zato neustále míjíte historické pamětihodnosti a malebné vesničky, kde se vždy můžete zastavit v místní pekárně na jídlo nebo v baru na espresso.


Jaká je tvá první vzpomínka na kolo?

Moje první kolo bylo klasické horské, to mi bylo kolem deseti let. Byl to pro mě jediný způsob dopravy do doby, než mi bylo osmnáct a mohl jsem začít řídit auto. V průběhu let a zvláště během mého pobytu v Anglii, se kolo stalo mou velkou vášní. V té době jsem jezdil převážně na dráhovém kole s pevným převodem a to i v průběhu zimních měsíců — vzpomínám si že můj zájem exponenciálně rostl. Zpětně jsem rád že jsem měl následně příležitost vyzkoušet jiný typ kola. Najel jsem tehdy přes 22 000 km za rok. To bylo zásadní!

alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany6
alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany3
alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany4
alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany1
alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany15

Jak bys popsal typické toskánské cesty?

V části Toskánska, kde pobývám (západně od Florencie), je spousta venkovských štěrkových cest. Italské označení těchto cest je „Strade Bianche“ — odtud jméno slavné jarní klasiky, silničního závodu konajícího se každoročně kolem Sieny na smíšené trati se spoustou bílých štěrkových úseků. Tyto cesty spojují malé vesnice s hospodářskými usedlostmi a farmami a vytváří nezaměnitelné linie zvlněné a kultivované krajiny. Působivé scenérie, kdy jezdíte nahoru a dolů přes vinice nebo olivovové háje. Skutečnou krásou této části Itálie je pak kombinace obdělávané půdy a divokých lesních ploch. Přizpůsobení krajiny člověkem vytváří i velmi zajímavé světelné efekty — kopcovité homole a vršky nejsou v krajině až tak vysoké (max. 200 metrů) a proto se slunce dostane na každou jejich stranu.


Itálie nebo Holandsko?

Na Holandsku mě oslovuje především kulturní a liberální společnost plná otevřeně smýšlející lidí. A pokud jde o cyklistiku a kolo obecně, je Holandsko — se svým větrným, deštivým počasím a monotónní krajinou — po delším čase trochu nudné. Naproti tomu Itálie má tak rozmanitou krajinu, která dělá tento kus světa opravdu jedinečným. K tomu ideální počasí po celý rok a jídlo… prostě fantastické.


Tvoje nejoblíbenější jídlo po jízdě?

Nemám jedno konkrétní. Spíš mám sklony být nenasytný, zvlášť po delších vyjíždkách. Ale jídlem se zabývám, takže vím, že po delší jízdě musím doplnit energii, aby tělo správně regenerovalo. Rád si dám velký salát s čočkou a k tomu domácí chléb s dobrým olivovým olejem. A na kolo si taky beru vždy něco k jídlu, většinou datle či vařené brambory, abych energii doplňoval průběžně.


Co plánuješ dál?

Nejspíš budu pořád jezdit a objevovat nové cesty. Jeden můj kamarád říká, že “neznámé cesty jsou nejlepší” a já se s tímto tvrzením ztotožňuji. Pohání mě zvědavost. Když projíždím nějakým místem, tak si často říkám, jestli se sem ještě někdy vrátím… a protože to je nejisté, tak se to snažím vychutnat co nejvíce již napoprvé.

Navíc moje přítelkyně pochází z Patagonie, tak doufám, že se za její rodinou zase brzy podíváme. Tentokrát si s sebou určitě vezmu i svůj gravel Repete Verne, abych mohl tuto nádhernou část Jižní Ameriky zažít i ze sedla kola…

Jak bys popsal typické toskánské cesty?

V části Toskánska, kde pobývám (západně od Florencie), je spousta venkovských štěrkových cest. Italské označení těchto cest je „Strade Bianche“ — odtud jméno slavné jarní klasiky, silničního závodu konajícího se každoročně kolem Sieny na smíšené trati se spoustou bílých štěrkových úseků. Tyto cesty spojují malé vesnice s hospodářskými usedlostmi a farmami a vytváří nezaměnitelné linie zvlněné a kultivované krajiny. Působivé scenérie, kdy jezdíte nahoru a dolů přes vinice nebo olivovové háje. Skutečnou krásou této části Itálie je pak kombinace obdělávané půdy a divokých lesních ploch. Přizpůsobení krajiny člověkem vytváří i velmi zajímavé světelné efekty — kopcovité homole a vršky nejsou v krajině až tak vysoké (max. 200 metrů) a proto se slunce dostane na každou jejich stranu.


Itálie nebo Holandsko?

Na Holandsku mě oslovuje především kulturní a liberální společnost plná otevřeně smýšlející lidí. A pokud jde o cyklistiku a kolo obecně, je Holandsko — se svým větrným, deštivým počasím a monotónní krajinou — po delším čase trochu nudné. Naproti tomu Itálie má tak rozmanitou krajinu, která dělá tento kus světa opravdu jedinečným. K tomu ideální počasí po celý rok a jídlo… prostě fantastické.


Tvoje nejoblíbenější jídlo po jízdě?

Nemám jedno konkrétní. Spíš mám sklony být nenasytný, zvlášť po delších vyjíždkách. Ale jídlem se zabývám, takže vím, že po delší jízdě musím doplnit energii, aby tělo správně regenerovalo. Rád si dám velký salát s čočkou a k tomu domácí chléb s dobrým olivovým olejem. A na kolo si taky beru vždy něco k jídlu, většinou datle či vařené brambory, abych energii doplňoval průběžně.


Co plánuješ dál?

Nejspíš budu pořád jezdit a objevovat nové cesty. Jeden můj kamarád říká, že “neznámé cesty jsou nejlepší” a já se s tímto tvrzením ztotožňuji. Pohání mě zvědavost. Když projíždím nějakým místem, tak si často říkám, jestli se sem ještě někdy vrátím… a protože to je nejisté, tak se to snažím vychutnat co nejvíce již napoprvé.

Navíc moje přítelkyně pochází z Patagonie, tak doufám, že se za její rodinou zase brzy podíváme. Tentokrát si s sebou určitě vezmu i svůj gravel Repete Verne, abych mohl tuto nádhernou část Jižní Ameriky zažít i ze sedla kola…

Jak bys popsal typické toskánské cesty?

V části Toskánska, kde pobývám (západně od Florencie), je spousta venkovských štěrkových cest. Italské označení těchto cest je „Strade Bianche“ — odtud jméno slavné jarní klasiky, silničního závodu konajícího se každoročně kolem Sieny na smíšené trati se spoustou bílých štěrkových úseků. Tyto cesty spojují malé vesnice s hospodářskými usedlostmi a farmami a vytváří nezaměnitelné linie zvlněné a kultivované krajiny. Působivé scenérie, kdy jezdíte nahoru a dolů přes vinice nebo olivovové háje. Skutečnou krásou této části Itálie je pak kombinace obdělávané půdy a divokých lesních ploch. Přizpůsobení krajiny člověkem vytváří i velmi zajímavé světelné efekty — kopcovité homole a vršky nejsou v krajině až tak vysoké (max. 200 metrů) a proto se slunce dostane na každou jejich stranu.


Itálie nebo Holandsko?

Na Holandsku mě oslovuje především kulturní a liberální společnost plná otevřeně smýšlející lidí. A pokud jde o cyklistiku a kolo obecně, je Holandsko — se svým větrným, deštivým počasím a monotónní krajinou — po delším čase trochu nudné. Naproti tomu Itálie má tak rozmanitou krajinu, která dělá tento kus světa opravdu jedinečným. K tomu ideální počasí po celý rok a jídlo… prostě fantastické.


Tvoje nejoblíbenější jídlo po jízdě?

Nemám jedno konkrétní. Spíš mám sklony být nenasytný, zvlášť po delších vyjíždkách. Ale jídlem se zabývám, takže vím, že po delší jízdě musím doplnit energii, aby tělo správně regenerovalo. Rád si dám velký salát s čočkou a k tomu domácí chléb s dobrým olivovým olejem. A na kolo si taky beru vždy něco k jídlu, většinou datle či vařené brambory, abych energii doplňoval průběžně.


Co plánuješ dál?

Nejspíš budu pořád jezdit a objevovat nové cesty. Jeden můj kamarád říká, že “neznámé cesty jsou nejlepší” a já se s tímto tvrzením ztotožňuji. Pohání mě zvědavost. Když projíždím nějakým místem, tak si často říkám, jestli se sem ještě někdy vrátím… a protože to je nejisté, tak se to snažím vychutnat co nejvíce již napoprvé.

Navíc moje přítelkyně pochází z Patagonie, tak doufám, že se za její rodinou zase brzy podíváme. Tentokrát si s sebou určitě vezmu i svůj gravel Repete Verne, abych mohl tuto nádhernou část Jižní Ameriky zažít i ze sedla kola…

Jak bys popsal typické toskánské cesty?

V části Toskánska, kde pobývám (západně od Florencie), je spousta venkovských štěrkových cest. Italské označení těchto cest je „Strade Bianche“ — odtud jméno slavné jarní klasiky, silničního závodu konajícího se každoročně kolem Sieny na smíšené trati se spoustou bílých štěrkových úseků. Tyto cesty spojují malé vesnice s hospodářskými usedlostmi a farmami a vytváří nezaměnitelné linie zvlněné a kultivované krajiny. Působivé scenérie, kdy jezdíte nahoru a dolů přes vinice nebo olivovové háje. Skutečnou krásou této části Itálie je pak kombinace obdělávané půdy a divokých lesních ploch. Přizpůsobení krajiny člověkem vytváří i velmi zajímavé světelné efekty — kopcovité homole a vršky nejsou v krajině až tak vysoké (max. 200 metrů) a proto se slunce dostane na každou jejich stranu.


Itálie nebo Holandsko?

Na Holandsku mě oslovuje především kulturní a liberální společnost plná otevřeně smýšlející lidí. A pokud jde o cyklistiku a kolo obecně, je Holandsko — se svým větrným, deštivým počasím a monotónní krajinou — po delším čase trochu nudné. Naproti tomu Itálie má tak rozmanitou krajinu, která dělá tento kus světa opravdu jedinečným. K tomu ideální počasí po celý rok a jídlo… prostě fantastické.


Tvoje nejoblíbenější jídlo po jízdě?

Nemám jedno konkrétní. Spíš mám sklony být nenasytný, zvlášť po delších vyjíždkách. Ale jídlem se zabývám, takže vím, že po delší jízdě musím doplnit energii, aby tělo správně regenerovalo. Rád si dám velký salát s čočkou a k tomu domácí chléb s dobrým olivovým olejem. A na kolo si taky beru vždy něco k jídlu, většinou datle či vařené brambory, abych energii doplňoval průběžně.


Co plánuješ dál?

Nejspíš budu pořád jezdit a objevovat nové cesty. Jeden můj kamarád říká, že “neznámé cesty jsou nejlepší” a já se s tímto tvrzením ztotožňuji. Pohání mě zvědavost. Když projíždím nějakým místem, tak si často říkám, jestli se sem ještě někdy vrátím… a protože to je nejisté, tak se to snažím vychutnat co nejvíce již napoprvé.

Jak bys popsal typické toskánské cesty?

V části Toskánska, kde pobývám (západně od Florencie), je spousta venkovských štěrkových cest. Italské označení těchto cest je „Strade Bianche“ — odtud jméno slavné jarní klasiky, silničního závodu konajícího se každoročně kolem Sieny na smíšené trati se spoustou bílých štěrkových úseků. Tyto cesty spojují malé vesnice s hospodářskými usedlostmi a farmami a vytváří nezaměnitelné linie zvlněné a kultivované krajiny. Působivé scenérie, kdy jezdíte nahoru a dolů přes vinice nebo olivovové háje. Skutečnou krásou této části Itálie je pak kombinace obdělávané půdy a divokých lesních ploch. Přizpůsobení krajiny člověkem vytváří i velmi zajímavé světelné efekty — kopcovité homole a vršky nejsou v krajině až tak vysoké (max. 200 metrů) a proto se slunce dostane na každou jejich stranu.


Itálie nebo Holandsko?

Na Holandsku mě oslovuje především kulturní a liberální společnost plná otevřeně smýšlející lidí. A pokud jde o cyklistiku a kolo obecně, je Holandsko — se svým větrným, deštivým počasím a monotónní krajinou — po delším čase trochu nudné. Naproti tomu Itálie má tak rozmanitou krajinu, která dělá tento kus světa opravdu jedinečným. K tomu ideální počasí po celý rok a jídlo… prostě fantastické.


Tvoje nejoblíbenější jídlo po jízdě?

Nemám jedno konkrétní. Spíš mám sklony být nenasytný, zvlášť po delších vyjíždkách. Ale jídlem se zabývám, takže vím, že po delší jízdě musím doplnit energii, aby tělo správně regenerovalo. Rád si dám velký salát s čočkou a k tomu domácí chléb s dobrým olivovým olejem. A na kolo si taky beru vždy něco k jídlu, většinou datle či vařené brambory, abych energii doplňoval průběžně.


Co plánuješ dál?

Nejspíš budu pořád jezdit a objevovat nové cesty. Jeden můj kamarád říká, že “neznámé cesty jsou nejlepší” a já se s tímto tvrzením ztotožňuji. Pohání mě zvědavost. Když projíždím nějakým místem, tak si často říkám, jestli se sem ještě někdy vrátím… a protože to je nejisté, tak se to snažím vychutnat co nejvíce již napoprvé.

Alessandro's Instagram: @alexbcib
Translation: Elizabeth Mills, Jan Svoboda
Editor: Robin Fišer

Alessandro's Instagram: @alexbcib
Translation: Elizabeth Mills, Jan Svoboda
Editor: Robin Fišer

Alessandro's Instagram: @alexbcib
Translation: Elizabeth Mills, Jan Svoboda
Editor: Robin Fišer

Alessandro's Instagram: @alexbcib
Translation: Elizabeth Mills, Jan Svoboda
Editor: Robin Fišer

Alessandro's Instagram: @alexbcib
Translation: Elizabeth Mills, Jan Svoboda
Editor: Robin Fišer

alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany9

“Cítím se být především svobodnou bytostí, co má ráda pobyt v přírodě, cestování a také sport. A právě v cyklistice jsem našel naplnění, které mi umožňuje zažívat dobrodružství každý den.”

“Cítím se být především svobodnou bytostí, co má ráda pobyt v přírodě, cestování a také sport. A právě v cyklistice jsem našel naplnění, které mi umožňuje zažívat dobrodružství každý den.”

“Cítím se být především svobodnou bytostí, co má ráda pobyt v přírodě, cestování a také sport. A právě v cyklistice jsem našel naplnění, které mi umožňuje zažívat dobrodružství každý den.”

“Cítím se být především svobodnou bytostí, co má ráda pobyt v přírodě, cestování a také sport. A právě v cyklistice jsem našel naplnění, které mi umožňuje zažívat dobrodružství každý den.”

“Cítím se být především svobodnou bytostí, co má ráda pobyt v přírodě, cestování a také sport. A právě v cyklistice jsem našel naplnění, které mi umožňuje zažívat dobrodružství každý den.”

alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany12
alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany11

“Tyto cesty, nazývané “Strada Bianche” spojují malé vesnice s hospodářskými usedlostmi a farmami a vytváří nezaměnitelné linie zvlněné a kultivované krajiny.”

“Tyto cesty, nazývané “Strada Bianche” spojují malé vesnice s hospodářskými usedlostmi a farmami a vytváří nezaměnitelné linie zvlněné a kultivované krajiny.”

“Tyto cesty, nazývané “Strada Bianche” spojují malé vesnice s hospodářskými usedlostmi a farmami a vytváří nezaměnitelné linie zvlněné a kultivované krajiny.”

“Tyto cesty, nazývané “Strada Bianche” spojují malé vesnice s hospodářskými usedlostmi a farmami a vytváří nezaměnitelné linie zvlněné a kultivované krajiny.”

“Tyto cesty, nazývané “Strada Bianche” spojují malé vesnice s hospodářskými usedlostmi a farmami a vytváří nezaměnitelné linie zvlněné a kultivované krajiny.”

alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany7
alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany17
alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany14
alessandro_salvaggio_repete_verne_gravel_tuscany13

“Když projíždím nějakým místem, tak si často říkám, jestli se sem ještě někdy vrátím… a protože to je nejisté, tak se to snažím vychutnat co nejvíce již napoprvé.”

“Když projíždím nějakým místem, tak si často říkám, jestli se sem ještě někdy vrátím… a protože to je nejisté, tak se to snažím vychutnat co nejvíce již napoprvé.”

“Když projíždím nějakým místem, tak si často říkám, jestli se sem ještě někdy vrátím… a protože to je nejisté, tak se to snažím vychutnat co nejvíce již napoprvé.”

“Když projíždím nějakým místem, tak si často říkám, jestli se sem ještě někdy vrátím… a protože to je nejisté, tak se to snažím vychutnat co nejvíce již napoprvé.”

“Když projíždím nějakým místem, tak si často říkám, jestli se sem ještě někdy vrátím… a protože to je nejisté, tak se to snažím vychutnat co nejvíce již napoprvé.”

DOPORUČENÉ

24. 9. 2020 | text: Repete

24. 9. 2020 | text: Repete

repete_campagnolo_ekar_gravel_groupset15

Vizuální propojení v symbolických rovinách. I tak lze chápat podobu kola Repete Verne, které vzniklo v souvislosti s uvedením novinky italského výrobce Campagnolo. Značka dnes vstupuje na trh...   

Vizuální propojení v symbolických rovinách. I tak lze chápat podobu kola Repete Verne, které vzniklo v souvislosti s uvedením novinky italského výrobce Campagnolo. Značka dnes vstupuje...
      

Vizuální propojení v symbolických rovinách. I tak lze chápat podobu kola Repete Verne, které vzniklo v souvislosti s uvedením novinky italského výrobce Campagnolo. Značka dnes vstupuje na trh...         

Vizuální propojení v symbolických rovinách. I tak lze chápat podobu kola Repete Verne, které vzniklo v souvislosti s uvedením novinky italského výrobce Campagnolo. Značka dnes vstupuje na trh... 

Vizuální propojení v symbolických rovinách. I tak lze chápat podobu kola Repete Verne, které vzniklo v souvislosti s uvedením novinky italského výrobce Campagnolo. Značka dnes vstupuje na trh...   

Galerie

Galerie

15. 6. 2020 | text: Repete

15. 6. 2020 | text: Repete

15. 6. 2020 | text: Repete

BU9A1474

Spouštíme novou službu umožňují volbu vlastní barvy rámu. Jsou to střípky emocí a okamžiků, které tvoří mozaiku osobnosti. Kódy barev tvoří funkční propojení mezi vlastním temperamentem...

Spouštíme novou službu umožňují volbu vlastní barvy rámu. Jsou to střípky emocí a okamžiků, které tvoří mozaiku osobnosti. Kódy barev tvoří funkční propojení mezi vlastním temperamentem...

Spouštíme novou službu umožňují volbu vlastní barvy rámu. Jsou to střípky emocí a okamžiků, které tvoří mozaiku osobnosti. Kódy barev tvoří funkční propojení mezi vlastním temperamentem...

Editorial

Editorial

29.11.2020 | text: Repete

29.11.2020 | text: Repete

repete_bidon_cycling_equipment7

Druhým ze série našich nezbytných doplňků je cyklistická láhev — bidon. Jsou vyráběny ze zdravotně nezávadného materiálu, objem je 600ml, mají klasický ventil a fungují skvěle ve dvojici...

Druhým ze série našich nezbytných doplňků je cyklistická láhev — bidon. Jsou vyráběny ze zdravotně nezávadného materiálu, objem je 600ml, mají klasický ventil a fungují skvěle ve dvojici...

Druhým ze série našich nezbytných doplňků je cyklistická láhev — bidon. Jsou vyráběny ze zdravotně nezávadného materiálu, objem je 600ml, mají klasický ventil a fungují skvěle ve dvojici...

Druhým ze série našich nezbytných doplňků je cyklistická láhev — bidon. Jsou vyráběny ze zdravotně nezávadného materiálu, objem je 600ml, mají klasický ventil a fungují skvěle ve dvojici.

Druhým ze série našich nezbytných doplňků je cyklistická láhev — bidon. Jsou vyráběny ze zdravotně nezávadného materiálu, objem je 600ml, mají klasický ventil a fungují skvěle ve dvojici.

Galerie

Galerie

Galerie

Galerie

Galerie

Přihlaste se k odběru aktuální článků z magazínu a sledujte dění kolem nás.

Chcete vidět nové modely jako první? Přihlašte se k odběru aktualit.

Přihlaste se k odběru aktuální článků z magazínu
a sledujte dění kolem nás.

    
REPETE_logo