REPETE_logo

Rapha Festive 500 – Jak strávit sváteční dny v sedle kola

Rapha Festive 500 – Jak strávit sváteční dny v sedle kola

12. 1.  2019 | text: Jan Svoboda   foto: Pepa Dvořáček, Kamil Zachar

12. 1.  2019 | text: Jan Svoboda   foto: Pepa Dvořáček, Kamil Zachar

IMG_6006

Příběhy

Rapha Festive 500 je pro milovníky cyklistiky už tradiční slavností. Na začátku stál Graeme Raeburn, někdejší hlavní designér společnosti Rapha. Během vánočních svátků strávil v sedle 1 000 km, ale nakonec usoudil, že i polovina je celkem dost. Nešlo mu totiž o najíždění kilometrů, ale o cestu samotnou. Během ní navštívil kamarády a hlavně – zažil sváteční dny jinak. Vše od 24. prosince do Silvestra.

Rapha Festive 500 je pro milovníky cyklistiky už tradiční slavností. Na začátku stál Graeme Raeburn, někdejší hlavní designér společnosti Rapha. Během vánočních svátků strávil v sedle 1 000 km, ale nakonec usoudil, že i polovina je celkem dost. Nešlo mu totiž o najíždění kilometrů, ale o cestu samotnou. Během ní navštívil kamarády a hlavně – zažil sváteční dny jinak. Vše od 24. prosince do Silvestra.

Rapha Festive 500 je pro milovníky cyklistiky už tradiční slavností. Na začátku stál Graeme Raeburn, někdejší hlavní designér společnosti Rapha. Během vánočních svátků strávil v sedle 1 000 km, ale nakonec usoudil, že i polovina je celkem dost. Nešlo mu totiž o najíždění kilometrů, ale o cestu samotnou. Během ní navštívil kamarády a hlavně – zažil sváteční dny jinak. Vše od 24. prosince do Silvestra.

Rapha Festive 500 je pro milovníky cyklistiky už tradiční slavností. Na začátku stál Graeme Raeburn, někdejší hlavní designér společnosti Rapha. Během vánočních svátků strávil v sedle 1 000 km, ale nakonec usoudil, že i polovina je celkem dost. Nešlo mu totiž o najíždění kilometrů, ale o cestu samotnou. Během ní navštívil kamarády a hlavně – zažil sváteční dny jinak. Vše od 24. prosince do Silvestra.

Důvod

Koncem listopadu 2018 se mi narodil syn, a život se tak trochu obrátil vzhůru nohama, což pocítilo tělo i hlava. A i když chceš být se synem a s rodinou – vánoční čas k tomu přímo vybízí – vkrádá se myšlenka, zajet si konečně těch svých zimních „500“, a nejen pro sebe. Související otázky: bude na to vlastně čas, na jízdy, na plánování? Okolnosti mí nakonec přejí, svátky měly být teplotně mírné a už na první sváteční den by to s pomocí nejbližších mohlo vyjít. Domluveno. Přesun za město, rodina autem a já kolmo. Tak jen dobře začít.


Malý dárek

Štědrý den, den první Festive 500, na poslední chvíli vybírám trasu (ani v následujících dnech tomu nebude jinak). Hlavně se neodrovnat už na začátku, probleskuje mi hlavou, žádné experimenty a stihnout večeři. Dneska bude stačit vyzkoušet pohodlí zimního oblečení: kalhoty jsou základ, neoprenové návleky, dva páry ponožek se do treter vejdou, náhradní rukavice a větrovka do jersey, nákrčník, šála. Najíždět zimní kilometry v plus mínus nulových teplotách mi přišlo vždycky trochu nepohodlné bláznovství. V zimě se přece dělají zimní sporty, ne? Na cestě. Rodinné starosti nechávám za sebou. Modlitba, dojet zpět ve zdraví a bez defektu. Průběh sváteční večeře ovlivňují především potřeby našeho syna a rytmus kojení. Už teď to bylo to krásné, vlastně super. Na chvíli se vyvázat z tzv. povinností a vnímat jen krajinu a sám sebe.

Důvod

Koncem listopadu 2018 se mi narodil syn a život se tak trochu obrátil vzhůru nohama, což pocítilo tělo i hlava. A i když chceš být se svým synem a s rodinou - vánoční čas k tomu přímo vybízí - vkráda se myšlenka, zajet si konečně těch svých zimních pětset, a nejen pro sebe (...) Související otázky: bude na to vlastně čas, na jízdy, na plánování? Okolnosti nakonec přejí, svátky měli být teplotně mírné a už na první den by to s pomocí nejbližších mohlo vyjít. Domluveno. Přesun za město, rodina autem a ja kolmo, tak jen dobře začít.


Malý dárek

Štedrý den, den první, na poslední chvíli vybírám trasu (nebude tomu jinak ani v následujících dnech), hlavně se neodrovnat už na začátku, probleskuje mi hlavou, žádné experimenty, a stihnout večeři. Dnes bude stačit vyzkoušet pohodlí svého oblečení: zimní kalhoty základ, neoprenové návleky, dva páry ponožek se do treter vejdou, náhradní rukavice a větrovka do jersey, nákrčník, šála. Najíždět zimní kilometry v plus mínus nulových teplotách mi přišlo vždycky trochu bláznovství, nepohodlný. V zimě se normálně dělají ty zimní sporty, ne? Na cestě. Starosti naložené na bedra rodiny, zůstavájí za zády. Modlitba, dojet zpět ve zdraví a bez defektu. Průběh sváteční večeře byl výrazně ovlivněn potřebami našeho syna a jeho kojícím rytmem. Bylo to krásné, už teď, je to super. Na chvíli se vyvázat z tzv. povinností, a vnímat jen krajinu a sám sebe.

Důvod

Koncem listopadu 2018 se mi narodil syn a život se tak trochu obrátil vzhůru nohama, což pocítilo tělo i hlava. A i když chceš být se svým synem a s rodinou - vánoční čas k tomu přímo vybízí - vkráda se myšlenka, zajet si konečně těch svých zimních pětset, a nejen pro sebe (...) Související otázky: bude na to vlastně čas, na jízdy, na plánování? Okolnosti nakonec přejí, svátky měli být teplotně mírné a už na první den by to s pomocí nejbližších mohlo vyjít. Domluveno. Přesun za město, rodina autem a ja kolmo, tak jen dobře začít.


Malý dárek

Štedrý den, den první, na poslední chvíli vybírám trasu (nebude tomu jinak ani v následujících dnech), hlavně se neodrovnat už na začátku, probleskuje mi hlavou, žádné experimenty, a stihnout večeři. Dnes bude stačit vyzkoušet pohodlí svého oblečení: zimní kalhoty základ, neoprenové návleky, dva páry ponožek se do treter vejdou, náhradní rukavice a větrovka do jersey, nákrčník, šála. Najíždět zimní kilometry v plus mínus nulových teplotách mi přišlo vždycky trochu bláznovství, nepohodlný. V zimě se normálně dělají ty zimní sporty, ne? Na cestě. Starosti naložené na bedra rodiny, zůstavájí za zády. Modlitba, dojet zpět ve zdraví a bez defektu. Průběh sváteční večeře byl výrazně ovlivněn potřebami našeho syna a jeho kojícím rytmem. Bylo to krásné, už teď, je to super. Na chvíli se vyvázat z tzv. povinností, a vnímat jen krajinu a sám sebe.

Důvod

Koncem listopadu 2018 se mi narodil syn, a život se tak trochu obrátil vzhůru nohama, což pocítilo tělo i hlava. A i když chceš být se synem a s rodinou – vánoční čas k tomu přímo vybízí – vkrádá se myšlenka, zajet si konečně těch svých zimních „500“, a nejen pro sebe. Související otázky: bude na to vlastně čas, na jízdy, na plánování? Okolnosti mí nakonec přejí, svátky měly být teplotně mírné a už na první sváteční den by to s pomocí nejbližších mohlo vyjít. Domluveno. Přesun za město, rodina autem a já kolmo. Tak jen dobře začít.


Malý dárek

Štědrý den, den první Festive 500, na poslední chvíli vybírám trasu (ani v následujících dnech tomu nebude jinak). Hlavně se neodrovnat už na začátku, probleskuje mi hlavou, žádné experimenty a stihnout večeři. Dneska bude stačit vyzkoušet pohodlí zimního oblečení: kalhoty jsou základ, neoprenové návleky, dva páry ponožek se do treter vejdou, náhradní rukavice a větrovka do jersey, nákrčník, šála. Najíždět zimní kilometry v plus mínus nulových teplotách mi přišlo vždycky trochu nepohodlné bláznovství. V zimě se přece dělají zimní sporty, ne? Na cestě. Rodinné starosti nechávám za sebou. Modlitba, dojet zpět ve zdraví a bez defektu. Průběh sváteční večeře ovlivňují především potřeby našeho syna a rytmus kojení. Už teď to bylo to krásné, vlastně super. Na chvíli se vyvázat z tzv. povinností a vnímat jen krajinu a sám sebe.

“It is not a mile-chasing thing but rather a journey. It’s about getting out there, enjoying being on your bike and riding with or visiting other people.”

“It is not a mile-chasing thing but rather a journey. It’s about getting out there, enjoying being on your bike
and riding with or visiting other people.”

“It is not a mile-chasing thing but rather a journey. It’s about getting out there, enjoying being on your bike and riding with or visiting other people.”

“It is not a mile-chasing thing but rather a journey. It’s about getting out there, enjoying being on your bike and riding with or visiting other people.”

Graeme Raeburn

RF500_Day_Six_Zalezlice_IMG_5291
RF500_Day_Six_IMG_5273

Sváteční ticho

Dobře známá místa i odbočky, když jsem potřeboval do neznáma. Několik příjemných překvapení, nové povrchy, například výjezd z Jílového u Prahy na Zahořany. V Chotouni zahlídnu jedinou louku pod sněhem, je uměle zasněžená a zítra se tu bude lyžovat. Počasí připomíná předjaří.

Tělo si dává double repete, espresso, espresso machiatto. Cítí se silně, funguje tím nenadálým pohybem, v překvapivém tichu křižovatek, natěšené, vzrušené, při nájezdu do krajiny za městem, zklidňuje se a stejně tak i mysl. Zvlněná krajina zalitá sluncem, krátká zajížďka nad údolí Sázavy. Závěr se mění v boj se stále se otáčejícím větrem, ale i přes nesnáze jsem si návrat načasoval dobře. Svařené víno na uvítanou přijímám s radostí. Těším se na kluka, na sváteční oběd, do tepla. Tvář mého syna se na mě „culí“ už posledních několik kilometrů před domovem. Večer se dívám, kolik jsem toho najel za dva dny. No… nic moc – necelá stovka, ale cíl splněn, nenapálit začátek.


Šílenci a krátké dny

Den čtvrtý (třetí jsem nevyjel a relaxoval, do toho rodinný transfer a návštěvy). Návrat do města. Než seběhnu schody, asi třikrát v hlavě změním trasu i směr vyjížďky. Bez ohledu na pozdní výjezd – abych mohl být vůbec „ve hře“ – plánuji delší challenge. Stravu zapínám 14:10, slunce zapadá v 16:05. Uf, no nic. Cítím se dobře. Zbývá ujet něco přes 400 km. Přesně tyto myšlenky – kolik toho zbývá – se v průběhu jízd vracejí, ale po několika desítkách kilometrů zmizí. Tempo. Stihnu-li do tmy jeden gravel úsek (Ledce), zvládnu zbytek trasy už na světlech. Cestou se s tím smiřuju, stihnu to? Plán B vymýšlím jako obvykle za jízdy, ale ještě jsem ho nevymyslel. Po krátkém stoupání přijíždím k chybějícímu mostu nad výpadovkou na jih (Senohraby). Na gravel nedojde a kvůli padající tmě okruh zkracuju. Dělám dobře. Tma přináší klid a lepší přehled v zatáčkách, kužely světel aut jsou vidět v předstihu. Doufám, že mi vítr před vjezdem do města bude foukat do zad, ale bohužel. Krajnice a přední kolo tvoří trochu monotónní obraz, linii výhledu.

Večer se ozývá pár kamarádů. Mám se nechat zatáhnout do něčeho jako „být někde včas“? Domlouvám se doma, rozhodnuto, platí. Nakonec jsme sice jen dva, ale nevadí. Po domácí snídani a kávě vyrážíme. Navrhuju pro dnešek rovinatější trasu. Vymotáme se z města, na soutok Vltavy a Labe je to 60 km. Zatáhlo se a hned je znát, že teplota spadla o několik stupňů. Vybavuji si, že tuhle trasu jsem jel vždycky jen v zimním období (nulový provoz na jinak rušné povltavské asfaltové cyklostezce). Kamil pochází z Mělníka, bavíme se o ježdění, transferech domů a plánech. V hlavě už svítí avizovaný coffee break, a je jasno. Po nabití kofeinem se zostřují rozhodovací schopnosti. Klasické dojezdové bloudění, míjíme letňanský singletrack park, a po hlavních komunikacích to „dáváme“ do „zóny domov“. Zbývají tři dny, najeto něco kolem 300 km, zadní partie už o sobě dávají trochu vědět.


Sváteční ticho

Dobře známé místa, ale i odbočky, když jsem potřeboval pocit neznáma. Několik příjemných překvapení, nové povrchy, například výjezd z Jílového u Prahy na Zahořany. V Chotouni, zahlídnu jedinou zasněženou louku pod umělým sněhem, na které se hned druhý den lyžuje. Počasí se velmi blíží jarnímu.

Tělo si dává double repete, espresso, espresso machiatto. Cítí se silně, funguje naplno, a tím nenadálým pohybem, v překvapivém tichu křižovatek, natěšené, vzrušené, při nájezdu do krajiny za městem, zklidňuje, stejně tak mysl. Zvlněná krajina zalitá sluncem, krátká zajížďka nad údolí řeky Sázavy. Závěr se mění v boj se stále otáčejícím se větrem, ale i přes nesnáze návrat načasován dobře a svařené víno na uvítanou přijímám s radostí. Těším se na kluka, na sváteční oběd, do tepla. Tvář mého syna se na mě “culí” už posledních několik kilometrů před domovem. Večer se dívám kolik jsem toho najel za dva dny, no... nic moc (necelých 100 km), ale cíl splněn, nenapálit začátek.


Šílenci a krátké dny

Den čtvrtý (třetí jsem nevyjel, relaxoval, do toho rodinný transfer a návštěvy). Návrat do města. Než seběhnu schody, v hlavě asi třikrát změním trasu, směr vyjíždky. Bez ohledu na pozdní výjezd - abych mohl být vůbec “ve hře” - plánuji delší challenge. Stravu zapínam 14:10, slunce zapadá v 16:05. Uff, no nic. Cítím se dobře. Zbývá ujet něco přes 400 km. Přesně tyto myslenky se v průběhu jízd opakovaně vyskytují, kolik toho zbývá, avšak po několika desítkách kilometrů zmizí, nahraženy jinými. Tempo. Stihnu-li do tmy jeden gravel úsek (Ledce), zbytek trasy už zvládnu na světlech. S tím se smiřuji po cestě, a neustále mi to v hlavě atakuje: stihnu to? Obvyklý plán B vymýšlím v průběhu jízdy, ale ještě jsem ho nevymyslel. Po krátkém stoupání přijíždím k chybějícímu mostu nad výpadovkou (Senohraby). Na gravel nedojde, okruh střihnám kratší, i díky postupné padající tmě. Dělám dobře. Tma přináší klid a lepší přehled v zatáčkách, světlomety aut jsou vidět v předstihu. Doufám, že vítr mi před městem bude foukat do zad. Nestane se tak. Krajnice a přední kolo tvoří mírně monotónní obraz, linii výhledu. 

Večer se mi ozývá pár kamarádů. Mám se nechat zatáhnout do něčeho “jako být někde v čas”? Domlouvám se doma, rozhodnuto, platí. Nakonec jsme sice jen dva, ale nevadí. Po rychlé domácí snídani a setkání na kávě, vyrážíme. Chtěl bych dnes raději rovinatější trasu, navrhuji. Vymotáváme se z města, 60 km na soutok Vltavy a Labe. Zatáhlo se a hned je to znát několik stupňů. Vybavuji si, že tuhle trasu jsem jel vždycky pouze v zimním období (nulový provoz na jinak rušné povltavské asfaltové cyklostezce). Kamil pochází z Mělníka, bavíme se o ježdění - transferech domů a plánech. V hlavě už svítí avizovaný coffee break, a je jasno. Nabití kofeinem, jasnější rozhodovací procesy. Klasické dojezdové polobloudění, míjíme letňanský singletrack park, a po hlavních komunikacích to “dáváme” do “zóny domov”. Zbývají tři dny, najeto něco kolem 300 km, zadní partie už trochu vědí.

Sváteční ticho

Dobře známé místa, ale i odbočky, když jsem potřeboval pocit neznáma. Několik příjemných překvapení, nové povrchy, například výjezd z Jílového u Prahy na Zahořany. V Chotouni, zahlídnu jedinou zasněženou louku pod umělým sněhem, na které se hned druhý den lyžuje. Počasí se velmi blíží jarnímu.

Tělo si dává double repete, espresso, espresso machiatto. Cítí se silně, funguje naplno, a tím nenadálým pohybem, v překvapivém tichu křižovatek, natěšené, vzrušené, při nájezdu do krajiny za městem, zklidňuje, stejně tak mysl. Zvlněná krajina zalitá sluncem, krátká zajížďka nad údolí řeky Sázavy. Závěr se mění v boj se stále otáčejícím se větrem, ale i přes nesnáze návrat načasován dobře a svařené víno na uvítanou přijímám s radostí. Těším se na kluka, na sváteční oběd, do tepla. Tvář mého syna se na mě “culí” už posledních několik kilometrů před domovem. Večer se dívám kolik jsem toho najel za dva dny, no... nic moc (necelých 100 km), ale cíl splněn, nenapálit začátek.


Šílenci a krátké dny

Den čtvrtý (třetí jsem nevyjel, relaxoval, do toho rodinný transfer a návštěvy). Návrat do města. Než seběhnu schody, v hlavě asi třikrát změním trasu, směr vyjíždky. Bez ohledu na pozdní výjezd - abych mohl být vůbec “ve hře” - plánuji delší challenge. Stravu zapínam 14:10, slunce zapadá v 16:05. Uff, no nic. Cítím se dobře. Zbývá ujet něco přes 400 km. Přesně tyto myslenky se v průběhu jízd opakovaně vyskytují, kolik toho zbývá, avšak po několika desítkách kilometrů zmizí, nahraženy jinými. Tempo. Stihnu-li do tmy jeden gravel úsek (Ledce), zbytek trasy už zvládnu na světlech. S tím se smiřuji po cestě, a neustále mi to v hlavě atakuje: stihnu to? Obvyklý plán B vymýšlím v průběhu jízdy, ale ještě jsem ho nevymyslel. Po krátkém stoupání přijíždím k chybějícímu mostu nad výpadovkou (Senohraby). Na gravel nedojde, okruh střihnám kratší, i díky postupné padající tmě. Dělám dobře. Tma přináší klid a lepší přehled v zatáčkách, světlomety aut jsou vidět v předstihu. Doufám, že vítr mi před městem bude foukat do zad. Nestane se tak. Krajnice a přední kolo tvoří mírně monotónní obraz, linii výhledu. 

Večer se mi ozývá pár kamarádů. Mám se nechat zatáhnout do něčeho “jako být někde v čas”? Domlouvám se doma, rozhodnuto, platí. Nakonec jsme sice jen dva, ale nevadí. Po rychlé domácí snídani a setkání na kávě, vyrážíme. Chtěl bych dnes raději rovinatější trasu, navrhuji. Vymotáváme se z města, 60 km na soutok Vltavy a Labe. Zatáhlo se a hned je to znát několik stupňů. Vybavuji si, že tuhle trasu jsem jel vždycky pouze v zimním období (nulový provoz na jinak rušné povltavské asfaltové cyklostezce). Kamil pochází z Mělníka, bavíme se o ježdění - transferech domů a plánech. V hlavě už svítí avizovaný coffee break, a je jasno. Nabití kofeinem, jasnější rozhodovací procesy. Klasické dojezdové polobloudění, míjíme letňanský singletrack park, a po hlavních komunikacích to “dáváme” do “zóny domov”. Zbývají tři dny, najeto něco kolem 300 km, zadní partie už trochu vědí.

Sváteční ticho

Dobře známá místa i odbočky, když jsem potřeboval do neznáma. Několik příjemných překvapení, nové povrchy, například výjezd z Jílového u Prahy na Zahořany. V Chotouni zahlídnu jedinou louku pod sněhem, je uměle zasněžená a zítra se tu bude lyžovat. Počasí připomíná předjaří.

Tělo si dává double repete, espresso, espresso machiatto. Cítí se silně, funguje tím nenadálým pohybem, v překvapivém tichu křižovatek, natěšené, vzrušené, při nájezdu do krajiny za městem, zklidňuje se a stejně tak i mysl. Zvlněná krajina zalitá sluncem, krátká zajížďka nad údolí Sázavy. Závěr se mění v boj se stále se otáčejícím větrem, ale i přes nesnáze jsem si návrat načasoval dobře. Svařené víno na uvítanou přijímám s radostí. Těším se na kluka, na sváteční oběd, do tepla. Tvář mého syna se na mě „culí“ už posledních několik kilometrů před domovem. Večer se dívám, kolik jsem toho najel za dva dny. No… nic moc – necelá stovka, ale cíl splněn, nenapálit začátek.


Šílenci a krátké dny

Den čtvrtý (třetí jsem nevyjel a relaxoval, do toho rodinný transfer a návštěvy). Návrat do města. Než seběhnu schody, asi třikrát v hlavě změním trasu i směr vyjížďky. Bez ohledu na pozdní výjezd – abych mohl být vůbec „ve hře“ – plánuji delší challenge. Stravu zapínám 14:10, slunce zapadá v 16:05. Uf, no nic. Cítím se dobře. Zbývá ujet něco přes 400 km. Přesně tyto myšlenky – kolik toho zbývá – se v průběhu jízd vracejí, ale po několika desítkách kilometrů zmizí. Tempo. Stihnu-li do tmy jeden gravel úsek (Ledce), zvládnu zbytek trasy už na světlech. Cestou se s tím smiřuju, stihnu to? Plán B vymýšlím jako obvykle za jízdy, ale ještě jsem ho nevymyslel. Po krátkém stoupání přijíždím k chybějícímu mostu nad výpadovkou na jih (Senohraby). Na gravel nedojde a kvůli padající tmě okruh zkracuju. Dělám dobře. Tma přináší klid a lepší přehled v zatáčkách, kužely světel aut jsou vidět v předstihu. Doufám, že mi vítr před vjezdem do města bude foukat do zad, ale bohužel. Krajnice a přední kolo tvoří trochu monotónní obraz, linii výhledu.

Večer se ozývá pár kamarádů. Mám se nechat zatáhnout do něčeho jako „být někde včas“? Domlouvám se doma, rozhodnuto, platí. Nakonec jsme sice jen dva, ale nevadí. Po domácí snídani a kávě vyrážíme. Navrhuju pro dnešek rovinatější trasu. Vymotáme se z města, na soutok Vltavy a Labe je to 60 km. Zatáhlo se a hned je znát, že teplota spadla o několik stupňů. Vybavuji si, že tuhle trasu jsem jel vždycky jen v zimním období (nulový provoz na jinak rušné povltavské asfaltové cyklostezce). Kamil pochází z Mělníka, bavíme se o ježdění, transferech domů a plánech. V hlavě už svítí avizovaný coffee break, a je jasno. Po nabití kofeinem se zostřují rozhodovací schopnosti. Klasické dojezdové bloudění, míjíme letňanský singletrack park, a po hlavních komunikacích to „dáváme“ do „zóny domov“. Zbývají tři dny, najeto něco kolem 300 km, zadní partie už o sobě dávají trochu vědět.

RF500_Day_Six_IMG_5294_Letnany_Singletrack copy

Na světlech

Den šestý a sedmý, opakované pozdní odpolední výjezdy. Dvě jízdy ve třech dnech k uzavření challenge Rapha Festive 500. Nakonec to z časových důvodů rozložím na tři. Poslední den roku budeme trávit mimo město. Kopce a noční lesy, něco mezi meditací a halucinací (Voděradské bučiny, Mnichovice). Tanec v sedle podle playlistu. Prozpěvuju si. Překvapivá radost, kdy už vím, že pokud se nestane nic nečekaného, dojedu to. Návraty za tmy, rozmrzání se svařákem na baru. Přípravy rodinných večeří a blažené usínání s naším kloučkem, v tichu nebo s brekem (zůstávají jen dobré vzpomínky). Posledních 30 km lehce kopíruje den první. Cítím smíření, v hlavě pohyblivá rekapitulace letošního roku a před vraty se na tváři objevuje úsměv s podtitulem „satisfiction“.


Zkušenost se počítá

Víc než odznak mě těší, že jsem se na to nevykašlal. V průběhu jízd by se našlo několik momentů, kdy už se mi vážně nechtělo. Až při zjištění, jaké nesmyslné kilometry najíždějí v rozmezí svátečních osmi dnů ostatní, mi připadá Raeburnovo humorné konstatování – i 500 km je celkem dost – jako trefné. Hlavně nikam nespěchat a užívat si to. Snad bude příležitost i v následujících letech zažít „500“ znovu jinak, o to přece jde především.

 

Na světlech

Den šestý a sedmý, opakované pozdní odpolední výjezdy. Dvě jízdy ve třech dnech k uzavření challenge Rapha Festive 500. Nakonec to z časových důvodů rozložím na tři. Poslední den roku budeme trávit mimo město. Kopce a noční lesy, něco mezi meditací a halucinací (Voděradské bučiny, Mnichovice). Tanec v sedle podle playlistu. Prozpěvuju si. Překvapivá radost, kdy už vím, že pokud se nestane nic nečekaného, dojedu to. Návraty za tmy, rozmrzání se svařákem na baru. Přípravy rodinných večeří a blažené usínání s naším kloučkem, v tichu nebo s brekem (zůstávají jen dobré vzpomínky). Posledních 30 km lehce kopíruje den první. Cítím smíření, v hlavě pohyblivá rekapitulace letošního roku a před vraty se na tváři objevuje úsměv s podtitulem „satisfiction“.


Zkušenost se počítá

Víc než odznak mě těší, že jsem se na to nevykašlal. V průběhu jízd by se našlo několik momentů, kdy už se mi vážně nechtělo. Až při zjištění, jaké nesmyslné kilometry najíždějí v rozmezí svátečních osmi dnů ostatní, mi připadá Raeburnovo humorné konstatování – i 500 km je celkem dost – jako trefné. Hlavně nikam nespěchat a užívat si to. Snad bude příležitost i v následujících letech zažít „500“ znovu jinak, o to přece jde především.

Na světlech

Den šestý a sedmý, opakované pozdní odpolední výjezdy. Dvě jízdy ve třech dnech k uzavření challenge Rapha Festive 500. Nakonec to z časových důvodů rozložím na tři. Poslední den roku budeme trávit mimo město. Kopce a noční lesy, něco mezi meditací a halucinací (Voděradské bučiny, Mnichovice). Tanec v sedle podle playlistu. Prozpěvuju si. Překvapivá radost, kdy už vím, že pokud se nestane nic nečekaného, dojedu to. Návraty za tmy, rozmrzání se svařákem na baru. Přípravy rodinných večeří a blažené usínání s naším kloučkem, v tichu nebo s brekem (zůstávají jen dobré vzpomínky). Posledních 30 km lehce kopíruje den první. Cítím smíření, v hlavě pohyblivá rekapitulace letošního roku a před vraty se na tváři objevuje úsměv s podtitulem „satisfiction“.


Zkušenost se počítá

Víc než odznak mě těší, že jsem se na to nevykašlal. V průběhu jízd by se našlo několik momentů, kdy už se mi vážně nechtělo. Až při zjištění, jaké nesmyslné kilometry najíždějí v rozmezí svátečních osmi dnů ostatní, mi připadá Raeburnovo humorné konstatování – i 500 km je celkem dost – jako trefné. Hlavně nikam nespěchat a užívat si to. Snad bude příležitost i v následujících letech zažít „500“ znovu jinak, o to přece jde především.

 

Na světlech

Den šestý a sedmý, opakované pozdní odpolední výjezdy. Dvě jízdy ve třech dnech k uzavření challenge Rapha Festive 500. Nakonec to z časových důvodů rozložím na tři. Poslední den roku budeme trávit mimo město. Kopce a noční lesy, něco mezi meditací a halucinací (Voděradské bučiny, Mnichovice). Tanec v sedle podle playlistu. Prozpěvuju si. Překvapivá radost, kdy už vím, že pokud se nestane nic nečekaného, dojedu to. Návraty za tmy, rozmrzání se svařákem na baru. Přípravy rodinných večeří a blažené usínání s naším kloučkem, v tichu nebo s brekem (zůstávají jen dobré vzpomínky). Posledních 30 km lehce kopíruje den první. Cítím smíření, v hlavě pohyblivá rekapitulace letošního roku a před vraty se na tváři objevuje úsměv s podtitulem „satisfiction“.


Zkušenost se počítá

Víc než odznak mě těší, že jsem se na to nevykašlal. V průběhu jízd by se našlo několik momentů, kdy už se mi vážně nechtělo. Až při zjištění, jaké nesmyslné kilometry najíždějí v rozmezí svátečních osmi dnů ostatní, mi připadá Raeburnovo humorné konstatování – i 500 km je celkem dost – jako trefné. Hlavně nikam nespěchat a užívat si to. Snad bude příležitost i v následujících letech zažít „500“ znovu jinak, o to přece jde především.

IMG_6026

DOPORUČENÉ

8. 10. 2018 | text: Jan Svoboda

8. 10. 2018 | text: Jan Svoboda

DSC04601

Přenádherné scenérie s vrcholky Julských Alp, údolí blankytně modré řeky Soča, malebná horská krajina a perfektní asfaltové povrchy. Slovinské městečko Bovec, náš základní tábor pro podzimní...

Přenádherné scenérie s vrcholky Julských Alp, údolí blankytně modré řeky Soča, malebná horská krajina a perfektní asfaltové povrchy. Slovinské městečko Bovec, náš základní tábor pro podzimní...

Cestování   Příběhy

Cestování   Příběhy

25. 4. 2019 | text: Robin Fišer

25. 4. 2019 | text: Robin Fišer

IMG_2319

Jsou to bezmála dva roky, co jsme se rozhodli rozjet další etapu a získané zkušenosti při zakázkové výrobě ocelových kol promítnout do vývoje nových modelů Reason a Verne. Během této fáze jsme se...

Jsou to bezmála dva roky, co jsme se rozhodli rozjet další etapu a získané zkušenosti při zakázkové výrobě ocelových kol promítnout do vývoje nových modelů Reason a Verne. Během této fáze jsme se...

Technologie   Příběhy

Technologie   Příběhy

16. 9. 2018 | text: Štěpán Klíma

16. 9. 2018 | text: Štěpán Klíma

DSCF0695

Poslední červencový víkend se nesl ve znamení kopců a pálenky. Vyrazili jsme do Javornice, konkrétně do budovy místní palírny, ze které jsme v pátek, sobotu a neděli vyráželi do okolí...

Poslední červencový víkend se nesl ve znamení kopců a pálenky. Vyrazili jsme do Javornice, konkrétně do budovy místní palírny, ze které jsme v pátek, sobotu a neděli vyráželi do okolí...                         

Poslední červencový víkend se nesl ve znamení kopců a pálenky. Vyrazili jsme do Javornice, konkrétně do budovy místní palírny, ze které jsme v pátek, sobotu a neděli vyráželi do okolí...

Cestování   Příběhy

Chcete vidět nové modely jako první? Přihlašte se k odběru aktualit.

Chcete vidět nové modely jako první? Přihlašte se k odběru aktualit.

Chcete vidět nové modely jako první? Přihlašte se k odběru aktualit.

    
REPETE_logo

INFO

INFO@REPETE.CC
MORAVSKÁ 27
120 00 PRAHA 2
ČESKÁ REPUBLIKA

INFO

INFO@REPETE.CC
MORAVSKÁ 27
120 00 PRAHA 2
ČESKÁ REPUBLIKA

INFO

INFO@REPETE.CC
MORAVSKÁ 27
120 00 PRAHA 2
ČESKÁ REPUBLIKA

INFO

INFO@REPETE.CC
MORAVSKÁ 27
120 00 PRAHA 2
ČESKÁ
REPUBLIKA

INFO

INFO@REPETE.CC
MORAVSKÁ 27
120 00 PRAHA 2
ČESKÁ REPUBLIKA

COPYRIGHT

VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA
© REPETE 2019

COPYRIGHT

VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA
© REPETE 2019

COPYRIGHT

VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA
© REPETE 2019

COPYRIGHT

VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA
© REPETE 2019

COPYRIGHT

VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA
© REPETE 2019