REPETE_logo

Vítejte v betonové džungli, bando olympijských sprinterů!

Vítejte v betonové džungli, bando olympijských sprinterů!

Vítejte v betonové džungli, bando olympijských sprinterů!

Vítejte v betonové džungli, bando olympijských sprinterů!

14. 1. 2020 | text a foto: Tomáš Hliva, asphaltcyclinglab.cc

14. 1. 2020 | text a foto: Tomáš Hliva, asphaltcyclinglab.cc

14. 1. 2020 | text a foto: Tomáš Hliva, asphaltcyclinglab.cc

14. 1. 2020 | text a foto: Tomáš Hliva, asphaltcyclinglab.cc

14. 1. 2020 | text a foto: Tomáš Hliva, asphaltcyclinglab.cc

velodrome_brno_hliva_5

Příběhy

Rád cestuju časem a do roku 1970 na brněnský Velodrom to mám z bytu na kole pět minut. Závody v dráhové cyklistice organizované brněnskou Duklou pod vlajkou samotné UCI, jenž nabízí vedle přehlídky jezdců světové extra třídy taky neobyčejnou atmosféru dob dávno minulých, mně tak každoročně nemůžou uniknout.

Rád cestuju časem a do roku 1970 na brněnský Velodrom to mám z bytu na kole pět minut. Závody v dráhové cyklistice organizované brněnskou Duklou pod vlajkou samotné UCI, jenž nabízí vedle přehlídky jezdců světové extra třídy taky neobyčejnou atmosféru dob dávno minulých, mně tak každoročně nemůžou uniknout.

Rád cestuju časem a do roku 1970 na brněnský Velodrom to mám z bytu na kole pět minut. Závody v dráhové cyklistice organizované brněnskou Duklou pod vlajkou samotné UCI, jenž nabízí vedle přehlídky jezdců světové extra třídy taky neobyčejnou atmosféru dob dávno minulých, mně tak každoročně nemůžou uniknout.

Rád cestuju časem a do roku 1970 na brněnský Velodrom to mám z bytu na kole pět minut. Závody v dráhové cyklistice organizované brněnskou Duklou pod vlajkou samotné UCI, jenž nabízí vedle přehlídky jezdců světové extra třídy taky neobyčejnou atmosféru dob dávno minulých, mně tak každoročně nemůžou uniknout.

Rád cestuju časem a do roku 1970 na brněnský Velodrom to mám z bytu na kole pět minut. Závody v dráhové cyklistice organizované brněnskou Duklou pod vlajkou samotné UCI, jenž nabízí vedle přehlídky jezdců světové extra třídy taky neobyčejnou atmosféru dob dávno minulých, mně tak každoročně nemůžou uniknout.

Byla to právě dráhová cyklistika, která odstartovala dějiny závodní cyklistiky. Než totiž irský zvěrolékař Dunlop konečně vymyslel pneumatiku, byla kola vybavena pouze ráfky a jízda po neupraveném terénu tak byla pochopitelně značně nepříjemná.


Velas jako Brno

Město Brno bylo u samých počátků jízdy na uzavřených okruzích — v roce 1889 hostilo první oficiální cyklistický závod v Česku — a to právě na místě, kde v rámci areálu brněnského výstaviště stojí dnešní Velodrom. Původní hliněnou dráhu vybudoval majitel okolních pozemků, brněnský podnikatel Bauer. 

Legendární Bauerova rampa byla jednou z prvních klopených drah ve střední Evropě a vydržela tu až do padesátých let, kdy byl hliněný povrch nahrazen nejprve asfaltem a po té betonem, který se ukázal jako rychlejší a v případě pádu také o něco málo bezpečnější — přece jen, hladší povrch sežere nechráněné tkáně o něco méně.

Brněnský Velodrom se záhy stal cyklistickou Mekkou. Tribuny se pravidelně prohýbaly pod náporem tisíců návštěvníků a tak někoho naštěstí napadlo uspořádat mistrovství světa. To první proběhlo už v roce 1969 (viz reprint níže), druhé pak 1981.

Slávu a zaslouženou pozornost dráhové cyklistice přinesl také Jiří Daler, držitel zlaté olympijské medaile z Tokya v roce 1964, který ve finálové jizdě porazil favorizovaného Itala Giorgiho Ursiho. Rodilého Brňáka sympaťáka Dalera, urostlého opáleného Belmonda, který i ve svých skoro osmdesáti letech jezdí denně (!) na kole, můžete v areálu Velodromu potkat dodnes.

Byla to právě dráhová cyklistika, která odstartovala dějiny závodní cyklistiky. Než totiž irský zvěrolékař Dunlop konečně vymyslel pneumatiku, byla kola vybavena pouze ráfky a jízda po neupraveném terénu tak byla pochopitelně značně nepříjemná.


Velas jako Brno

Město Brno bylo u samých počátků jízdy na uzavřených okruzích — v roce 1889 hostilo první oficiální cyklistický závod v Česku — a to právě na místě, kde v rámci areálu brněnského výstaviště stojí dnešní Velodrom. Původní hliněnou dráhu vybudoval majitel okolních pozemků, brněnský podnikatel Bauer. 

Legendární Bauerova rampa byla jednou z prvních klopených drah ve střední Evropě a vydržela tu až do padesátých let, kdy byl hliněný povrch nahrazen nejprve asfaltem a po té betonem, který se ukázal jako rychlejší a v případě pádu také o něco málo bezpečnější — přece jen, hladší povrch sežere nechráněné tkáně o něco méně.

Brněnský Velodrom se záhy stal cyklistickou Mekkou. Tribuny se pravidelně prohýbaly pod náporem tisíců návštěvníků a tak někoho naštěstí napadlo uspořádat mistrovství světa. To první proběhlo už v roce 1969 (viz reprint níže), druhé pak 1981. 

Slávu a zaslouženou pozornost dráhové cyklistice přinesl také Jiří Daler, držitel zlaté olympijské medaile z Tokya v roce 1964, který ve finálové jizdě porazil favorizovaného Itala Giorgiho Ursiho. Rodilého Brňáka sympaťáka Dalera, urostlého opáleného Belmonda, který i ve svých skoro osmdesáti letech jezdí denně (!) na kole, můžete v areálu Velodromu potkat dodnes.

Byla to právě dráhová cyklistika, která odstartovala dějiny závodní cyklistiky. Než totiž irský zvěrolékař Dunlop konečně vymyslel pneumatiku, byla kola vybavena pouze ráfky a jízda po neupraveném terénu tak byla pochopitelně značně nepříjemná.


Velas jako Brno

Město Brno bylo u samých počátků jízdy na uzavřených okruzích — v roce 1889 hostilo první oficiální cyklistický závod v Česku — a to právě na místě, kde v rámci areálu brněnského výstaviště stojí dnešní Velodrom. Původní hliněnou dráhu vybudoval majitel okolních pozemků, brněnský podnikatel Bauer. 

Legendární Bauerova rampa byla jednou z prvních klopených drah ve střední Evropě a vydržela tu až do padesátých let, kdy byl hliněný povrch nahrazen nejprve asfaltem a po té betonem, který se ukázal jako rychlejší a v případě pádu také o něco málo bezpečnější — přece jen, hladší povrch sežere nechráněné tkáně o něco méně.

Brněnský Velodrom se záhy stal cyklistickou Mekkou. Tribuny se pravidelně prohýbaly pod náporem tisíců návštěvníků a tak někoho naštěstí napadlo uspořádat mistrovství světa. To první proběhlo už v roce 1969 (viz reprint níže), druhé pak 1981. 

Slávu a zaslouženou pozornost dráhové cyklistice přinesl také Jiří Daler, držitel zlaté olympijské medaile z Tokya v roce 1964, který ve finálové jizdě porazil favorizovaného Itala Giorgiho Ursiho. Rodilého Brňáka sympaťáka Dalera, urostlého opáleného Belmonda, který i ve svých skoro osmdesáti letech jezdí denně (!) na kole, můžete v areálu Velodromu potkat dodnes.

Byla to právě dráhová cyklistika, která odstartovala dějiny závodní cyklistiky. Než totiž irský zvěrolékař Dunlop konečně vymyslel pneumatiku, byla kola vybavena pouze ráfky a jízda po neupraveném terénu tak byla pochopitelně značně nepříjemná.


Velas jako Brno

Město Brno bylo u samých počátků jízdy na uzavřených okruzích — v roce 1889 hostilo první oficiální cyklistický závod v Česku — a to právě na místě, kde v rámci areálu brněnského výstaviště stojí dnešní Velodrom. Původní hliněnou dráhu vybudoval majitel okolních pozemků, brněnský podnikatel Bauer. 

Legendární Bauerova rampa byla jednou z prvních klopených drah ve střední Evropě a vydržela tu až do padesátých let, kdy byl hliněný povrch nahrazen nejprve asfaltem a po té betonem, který se ukázal jako rychlejší a v případě pádu také o něco málo bezpečnější — přece jen, hladší povrch sežere nechráněné tkáně o něco méně.

Brněnský Velodrom se záhy stal cyklistickou Mekkou. Tribuny se pravidelně prohýbaly pod náporem tisíců návštěvníků a tak někoho naštěstí napadlo uspořádat mistrovství světa. To první proběhlo už v roce 1969 (viz reprint níže), druhé pak 1981. 

Slávu a zaslouženou pozornost dráhové cyklistice přinesl také Jiří Daler, držitel zlaté olympijské medaile z Tokya v roce 1964, který ve finálové jizdě porazil favorizovaného Itala Giorgiho Ursiho. Rodilého Brňáka sympaťáka Dalera, urostlého opáleného Belmonda, který i ve svých skoro osmdesáti letech jezdí denně (!) na kole, můžete v areálu Velodromu potkat dodnes.

Byla to právě dráhová cyklistika, která odstartovala dějiny závodní cyklistiky. Než totiž irský zvěrolékař Dunlop konečně vymyslel pneumatiku, byla kola vybavena pouze ráfky a jízda po neupraveném terénu tak byla pochopitelně značně nepříjemná.


Velas jako Brno

Město Brno bylo u samých počátků jízdy na uzavřených okruzích — v roce 1889 hostilo první oficiální cyklistický závod v Česku — a to právě na místě, kde v rámci areálu brněnského výstaviště stojí dnešní Velodrom. Původní hliněnou dráhu vybudoval majitel okolních pozemků, brněnský podnikatel Bauer. 

Legendární Bauerova rampa byla jednou z prvních klopených drah ve střední Evropě a vydržela tu až do padesátých let, kdy byl hliněný povrch nahrazen nejprve asfaltem a po té betonem, který se ukázal jako rychlejší a v případě pádu také o něco málo bezpečnější — přece jen, hladší povrch sežere nechráněné tkáně o něco méně.

Brněnský Velodrom se záhy stal cyklistickou Mekkou. Tribuny se pravidelně prohýbaly pod náporem tisíců návštěvníků a tak někoho naštěstí napadlo uspořádat mistrovství světa. To první proběhlo už v roce 1969 (viz reprint níže), druhé pak 1981. 

Slávu a zaslouženou pozornost dráhové cyklistice přinesl také Jiří Daler, držitel zlaté olympijské medaile z Tokya v roce 1964, který ve finálové jizdě porazil favorizovaného Itala Giorgiho Ursiho. Rodilého Brňáka sympaťáka Dalera, urostlého opáleného Belmonda, který i ve svých skoro osmdesáti letech jezdí denně (!) na kole, můžete v areálu Velodromu potkat dodnes.

velodrome_brno_hliva_6
velodrome_brno_hliva_8
velodrome_brno_doping_11

Nesnesitelně lehká cesta do minulosti

Někdejší lesk a mezinárodní věhlas už Velas dávno ztratil. Ale to mu z pohledu bedlivého pozorovatele spíš prospělo. Místo s neobyčejným geniem loci se postupně mění ve skanzen dobového stavebního umu (a vkusu), v původním stavu je panelová dráha, tribuny, šatny. I lidé, kteří objekt navštěvují, vypadají tak nějak původně. O zásadní stavební úpravy se až na výjimky dosud nikdo nepokoušel. Laskavý návštěvník se tak může ponořit hluboko do sedmdesátých let minulého století.

Navázat na zašlou slávu se snaží především jeden z nynějších uživatelů prostoru, brněnská Dukla, domovský klub našeho nejúspěšnějšího dráhaře posledních let — evropského šampiona, vítěze světového poháru a Krále české cyklistiky za rok 2017 Tomáše Bábka. 

Dukle se v posledních letech daří každoročně uspořádat Grand Prix — mezinárodní závody kategorie UCI a na 400 m pravěký ovál (dnes se ve světě jezdí už jen v krytých halách s dřevěným povrchem o délce tratě 250m) dostat i absolutní světovou extra třídu.

Většina fotografií publikovaných v článku pochází právě z tohoto klání. Svoji netradiční roli “sportovního fotografa” jsem pojal jako výzvu — celou akci jsem chtěl zaznamenat nenápadným kompaktem (Nikon Coolpix A) s jedním objektivem s pevnou ohniskovou vzdáleností. Užil jsem si to dokonale, nic mi nevzhledně netrčelo z oka / z trupu, k zemi mě netáhla desetikilová brašna, mohl jsem jednou rukou fotografovat a druhou upíjet z kelímku pivo.

Nesnesitelně lehká cesta do minulosti

Někdejší lesk a mezinárodní věhlas už Velas dávno ztratil. Ale to mu z pohledu bedlivého pozorovatele spíš prospělo. Místo s neobyčejným geniem loci se postupně mění ve skanzen dobového stavebního umu (a vkusu), v původním stavu je panelová dráha, tribuny, šatny. I lidé, kteří objekt navštěvují, vypadají tak nějak původně. O zásadní stavební úpravy se až na výjimky dosud nikdo nepokoušel. Laskavý návštěvník se tak může ponořit hluboko do sedmdesátých let minulého století.

Navázat na zašlou slávu se snaží především jeden z nynějších uživatelů prostoru, brněnská Dukla, domovský klub našeho nejúspěšnějšího dráhaře posledních let — evropského šampiona, vítěze světového poháru a Krále české cyklistiky za rok 2017 Tomáše Bábka. 

Dukle se v posledních letech daří každoročně uspořádat Grand Prix — mezinárodní závody kategorie UCI a na 400 m pravěký ovál (dnes se ve světě jezdí už jen v krytých halách s dřevěným povrchem o délce tratě 250m) dostat i absolutní světovou extra třídu.

Většina fotografií publikovaných v článku pochází právě z tohoto klání. Svoji netradiční roli “sportovního fotografa” jsem pojal jako výzvu — celou akci jsem chtěl zaznamenat nenápadným kompaktem (Nikon Coolpix A) s jedním objektivem s pevnou ohniskovou vzdáleností. Užil jsem si to dokonale, nic mi nevzhledně netrčelo z oka / z trupu, k zemi mě netáhla desetikilová brašna, mohl jsem jednou rukou fotografovat a druhou upíjet z kelímku pivo.

Nesnesitelně lehká cesta do minulosti

Někdejší lesk a mezinárodní věhlas už Velas dávno ztratil. Ale to mu z pohledu bedlivého pozorovatele spíš prospělo. Místo s neobyčejným geniem loci se postupně mění ve skanzen dobového stavebního umu (a vkusu), v původním stavu je panelová dráha, tribuny, šatny. I lidé, kteří objekt navštěvují, vypadají tak nějak původně. O zásadní stavební úpravy se až na výjimky dosud nikdo nepokoušel. Laskavý návštěvník se tak může ponořit hluboko do sedmdesátých let minulého století.

Navázat na zašlou slávu se snaží především jeden z nynějších uživatelů prostoru, brněnská Dukla, domovský klub našeho nejúspěšnějšího dráhaře posledních let — evropského šampiona, vítěze světového poháru a Krále české cyklistiky za rok 2017 Tomáše Bábka. 

Dukle se v posledních letech daří každoročně uspořádat Grand Prix — mezinárodní závody kategorie UCI a na 400 m pravěký ovál (dnes se ve světě jezdí už jen v krytých halách s dřevěným povrchem o délce tratě 250m) dostat i absolutní světovou extra třídu.

Většina fotografií publikovaných v článku pochází právě z tohoto klání. Svoji netradiční roli “sportovního fotografa” jsem pojal jako výzvu — celou akci jsem chtěl zaznamenat nenápadným kompaktem (Nikon Coolpix A) s jedním objektivem s pevnou ohniskovou vzdáleností. Užil jsem si to dokonale, nic mi nevzhledně netrčelo z oka / z trupu, k zemi mě netáhla desetikilová brašna, mohl jsem jednou rukou fotografovat a druhou upíjet z kelímku pivo.

Nesnesitelně lehká cesta do minulosti

Někdejší lesk a mezinárodní věhlas už Velas dávno ztratil. Ale to mu z pohledu bedlivého pozorovatele spíš prospělo. Místo s neobyčejným geniem loci se postupně mění ve skanzen dobového stavebního umu (a vkusu), v původním stavu je panelová dráha, tribuny, šatny. I lidé, kteří objekt navštěvují, vypadají tak nějak původně. O zásadní stavební úpravy se až na výjimky dosud nikdo nepokoušel. Laskavý návštěvník se tak může ponořit hluboko do sedmdesátých let minulého století.

Navázat na zašlou slávu se snaží především jeden z nynějších uživatelů prostoru, brněnská Dukla, domovský klub našeho nejúspěšnějšího dráhaře posledních let — evropského šampiona, vítěze světového poháru a Krále české cyklistiky za rok 2017 Tomáše Bábka. 

Dukle se v posledních letech daří každoročně uspořádat Grand Prix — mezinárodní závody kategorie UCI a na 400 m pravěký ovál (dnes se ve světě jezdí už jen v krytých halách s dřevěným povrchem o délce tratě 250m) dostat i absolutní světovou extra třídu.

Většina fotografií publikovaných v článku pochází právě z tohoto klání. Svoji netradiční roli “sportovního fotografa” jsem pojal jako výzvu — celou akci jsem chtěl zaznamenat nenápadným kompaktem (Nikon Coolpix A) s jedním objektivem s pevnou ohniskovou vzdáleností. Užil jsem si to dokonale, nic mi nevzhledně netrčelo z oka / z trupu, k zemi mě netáhla desetikilová brašna, mohl jsem jednou rukou fotografovat a druhou upíjet z kelímku pivo.

Nesnesitelně lehká cesta do minulosti

Někdejší lesk a mezinárodní věhlas už Velas dávno ztratil. Ale to mu z pohledu bedlivého pozorovatele spíš prospělo. Místo s neobyčejným geniem loci se postupně mění ve skanzen dobového stavebního umu (a vkusu), v původním stavu je panelová dráha, tribuny, šatny. I lidé, kteří objekt navštěvují, vypadají tak nějak původně. O zásadní stavební úpravy se až na výjimky dosud nikdo nepokoušel. Laskavý návštěvník se tak může ponořit hluboko do sedmdesátých let minulého století.

Navázat na zašlou slávu se snaží především jeden z nynějších uživatelů prostoru, brněnská Dukla, domovský klub našeho nejúspěšnějšího dráhaře posledních let — evropského šampiona, vítěze světového poháru a Krále české cyklistiky za rok 2017 Tomáše Bábka. 

Dukle se v posledních letech daří každoročně uspořádat Grand Prix — mezinárodní závody kategorie UCI a na 400 m pravěký ovál (dnes se ve světě jezdí už jen v krytých halách s dřevěným povrchem o délce tratě 250m) dostat i absolutní světovou extra třídu.

Většina fotografií publikovaných v článku pochází právě z tohoto klání. Svoji netradiční roli “sportovního fotografa” jsem pojal jako výzvu — celou akci jsem chtěl zaznamenat nenápadným kompaktem (Nikon Coolpix A) s jedním objektivem s pevnou ohniskovou vzdáleností. Užil jsem si to dokonale, nic mi nevzhledně netrčelo z oka / z trupu, k zemi mě netáhla desetikilová brašna, mohl jsem jednou rukou fotografovat a druhou upíjet z kelímku pivo.

GP_3_CB
velodrome_brno_hliva_1
velodrome_brno_hliva_13
velodrome_brno_hliva_2
velodrome_brno_hliva_7

(Nikon záhy výrobu tohoto modelu ukončil — a na kvalitní kompakt se snímačem formátu APS-C dosud bohužel nenavázal. Můj vřelý vztah k tomuto přístroji se ale mohl rozvinout naplno. Nevím čím to, ale jaksi mě všechny ty zapomenuté Saaby, Minolty a další dnes již neexistující projekty oslovují. Nejspíš snahou dělat věci jinak, než si žádá momentální poptávka trhu).

Na závody v roce 2016 přijela kompletní světová špička ladit formu před olympiádou v Riu a myslím, že řadě jezdců se musel brněnský závod vrýt hluboko do paměti — na ploše uprostřed stadionu se peklo prase, točilo se pivo, hrstka diváků se svobodně pohybovala po areálu (čti bez zbytečně komplikovaného a organizovaného usměrňování ze strany pořadatelů), fotografové, samozřejmě bez akreditace, mohli v klidu zaclánět tam, kde jim to zrovna vyhovovalo. Za vstupné na oba dva dny závodů jste zaplatili rovných padesát korun. 

Závratnější cestu časem dnes již v rámci podobné akce nikde jinde nezažijete.

(Nikon záhy výrobu tohoto modelu ukončil — a na kvalitní kompakt se snímačem formátu APS-C dosud bohužel nenavázal. Můj vřelý vztah k tomuto přístroji se ale mohl rozvinout naplno. Nevím čím to, ale jaksi mě všechny ty zapomenuté Saaby, Minolty a další dnes již neexistující projekty oslovují. Nejspíš snahou dělat věci jinak, než si žádá momentální poptávka trhu).

Na závody v roce 2016 přijela kompletní světová špička ladit formu před olympiádou v Riu a myslím, že řadě jezdců se musel brněnský závod vrýt hluboko do paměti — na ploše uprostřed stadionu se peklo prase, točilo se pivo, hrstka diváků se svobodně pohybovala po areálu (čti bez zbytečně komplikovaného a organizovaného usměrňování ze strany pořadatelů), fotografové, samozřejmě bez akreditace, mohli v klidu zaclánět tam, kde jim to zrovna vyhovovalo. Za vstupné na oba dva dny závodů jste zaplatili rovných padesát korun. 

Závratnější cestu časem dnes již v rámci podobné akce nikde jinde nezažijete.

(Nikon záhy výrobu tohoto modelu ukončil — a na kvalitní kompakt se snímačem formátu APS-C dosud bohužel nenavázal. Můj vřelý vztah k tomuto přístroji se ale mohl rozvinout naplno. Nevím čím to, ale jaksi mě všechny ty zapomenuté Saaby, Minolty a další dnes již neexistující projekty oslovují. Nejspíš snahou dělat věci jinak, než si žádá momentální poptávka trhu).

Na závody v roce 2016 přijela kompletní světová špička ladit formu před olympiádou v Riu a myslím, že řadě jezdců se musel brněnský závod vrýt hluboko do paměti — na ploše uprostřed stadionu se peklo prase, točilo se pivo, hrstka diváků se svobodně pohybovala po areálu (čti bez zbytečně komplikovaného a organizovaného usměrňování ze strany pořadatelů), fotografové, samozřejmě bez akreditace, mohli v klidu zaclánět tam, kde jim to zrovna vyhovovalo. Za vstupné na oba dva dny závodů jste zaplatili rovných padesát korun. 

Závratnější cestu časem dnes již v rámci podobné akce nikde jinde nezažijete.

(Nikon záhy výrobu tohoto modelu ukončil — a na kvalitní kompakt se snímačem formátu APS-C dosud bohužel nenavázal. Můj vřelý vztah k tomuto přístroji se ale mohl rozvinout naplno. Nevím čím to, ale jaksi mě všechny ty zapomenuté Saaby, Minolty a další dnes již neexistující projekty oslovují. Nejspíš snahou dělat věci jinak, než si žádá momentální poptávka trhu).

Na závody v roce 2016 přijela kompletní světová špička ladit formu před olympiádou v Riu a myslím, že řadě jezdců se musel brněnský závod vrýt hluboko do paměti — na ploše uprostřed stadionu se peklo prase, točilo se pivo, hrstka diváků se svobodně pohybovala po areálu (čti bez zbytečně komplikovaného a organizovaného usměrňování ze strany pořadatelů), fotografové, samozřejmě bez akreditace, mohli v klidu zaclánět tam, kde jim to zrovna vyhovovalo. Za vstupné na oba dva dny závodů jste zaplatili rovných padesát korun. 

Závratnější cestu časem dnes již v rámci podobné akce nikde jinde nezažijete.

(Nikon záhy výrobu tohoto modelu ukončil — a na kvalitní kompakt se snímačem formátu APS-C dosud bohužel nenavázal. Můj vřelý vztah k tomuto přístroji se ale mohl rozvinout naplno. Nevím čím to, ale jaksi mě všechny ty zapomenuté Saaby, Minolty a další dnes již neexistující projekty oslovují. Nejspíš snahou dělat věci jinak, než si žádá momentální poptávka trhu).

Na závody v roce 2016 přijela kompletní světová špička ladit formu před olympiádou v Riu a myslím, že řadě jezdců se musel brněnský závod vrýt hluboko do paměti — na ploše uprostřed stadionu se peklo prase, točilo se pivo, hrstka diváků se svobodně pohybovala po areálu (čti bez zbytečně komplikovaného a organizovaného usměrňování ze strany pořadatelů), fotografové, samozřejmě bez akreditace, mohli v klidu zaclánět tam, kde jim to zrovna vyhovovalo. Za vstupné na oba dva dny závodů jste zaplatili rovných padesát korun. 

Závratnější cestu časem dnes již v rámci podobné akce nikde jinde nezažijete.

Processed with VSCO with a6 preset
velodrome_brno_heritage_10
velodrome_brno_reprint_4

Mistrovství světa v dráhové cyklistice, Brno 1969, reprint dobové fotografie — k dostání v eshopu ACL.

Mistrovství světa v dráhové cyklistice, Brno 1969, reprint dobové fotografie — k dostání v eshopu ACL.

Mistrovství světa v dráhové cyklistice, Brno 1969, reprint dobové fotografie — k dostání v eshopu ACL.

Mistrovství světa v dráhové cyklistice, Brno 1969, reprint dobové fotografie — k dostání v eshopu ACL.

Mistrovství světa v dráhové cyklistice, Brno 1969, reprint dobové fotografie — k dostání v eshopu ACL.

velodrome_brno_hliva_12

DOPORUČENÉ

16. 10. 2019 | text: Robin Fišer

16. 10. 2019 | text: Robin Fišer

IMG_3024

Vyrazit se skupinou repetitivně každý čtvrtek v podvečer na vyjížďku, hodit na chvíli práci za hlavu a odpoutat se od stínů městských ulic? Na komunitní vyjížďky se vydáváme...

Vyrazit se skupinou repetitivně každý čtvrtek v podvečer na vyjížďku, hodit na chvíli práci za hlavu a odpoutat se od stínů městských ulic? Na komunitní vyjížďky se vydáváme...                       

Vyrazit se skupinou repetitivně každý čtvrtek v podvečer na vyjížďku, hodit na chvíli práci za hlavu a odpoutat se od stínů městských ulic? Na komunitní vyjížďky se vydáváme...

Příběhy

18. 9. 2019 | text: Sára Šimáčková

18. 9. 2019 | text: Sára Šimáčková

IMG_8930

Závodí od svých čtrnácti let. Trénuje dvakrát denně. Stal se mistrem Evropy a vicemistrem světa. Nedávno získal zlato na Evropských hrách a momentálně se soustředí na letní olympijské hry 2020 v...        

Závodí od svých čtrnácti let. Trénuje dvakrát denně. Stal se mistrem Evropy a vicemistrem světa. Nedávno získal zlato na Evropských hrách a momentálně se soustředí na letní olympijské hry 2020 v...                          

Závodí od svých čtrnácti let. Trénuje dvakrát denně. Stal se mistrem Evropy a vicemistrem světa. Nedávno získal zlato na Evropských hrách a momentálně se soustředí na letní olympijské hry 2020 v...        

Závodí od svých čtrnácti let. Trénuje dvakrát denně. Stal se mistrem Evropy a vicemistrem světa. Nedávno získal zlato na Evropských hrách a momentálně se soustředí na letní olympijské hry 2020 v...

Příběhy

Příběhy

30. 10. 2019 | text: Robin Fišer

30. 10. 2019 | text: Robin Fišer

BU9A0436

Komentovaná prohlídka naši pražské dílny proběhla 26. září. Hosté se tak mohli osobně dozvědět více o procesu ruční výroby rámů. Zároveň bylo možné prozkoumat veškeré technologické zázemí...

Komentovaná prohlídka naši pražské dílny proběhla 26. září. Hosté se tak mohli osobně dozvědět více o procesu ruční výroby rámů. Zároveň bylo možné prozkoumat veškeré technologické zázemí...

Komentovaná prohlídka naši pražské dílny proběhla 26. září. Hosté se tak mohli osobně dozvědět více o procesu ruční výroby rámů. Zároveň bylo možné prozkoumat veškeré technologické zázemí...

Galerie

Přihlaste se k odběru aktuální článků z magazínu a sledujte dění kolem nás.

Chcete vidět nové modely jako první? Přihlašte se k odběru aktualit.

Přihlaste se k odběru aktuální článků z magazínu
a sledujte dění kolem nás.

    
REPETE_logo