REPETE_logo

Autumn getaway: Malebný i syrový kolorit Jizerských hor

Autumn getaway: Malebný i syrový kolorit Jizerských hor

Autumn getaway: Malebný i syrový kolorit Jizerských hor

22. 11. 2018 | text: Pepa Dvořáček   foto: Pepa Dvořáček, Robin Fišer

22. 11. 2018 | text: Pepa Dvořáček   foto: Pepa Dvořáček, Robin Fišer

IMG_9288_cover

Cestování   Příběhy

Podzim. Jizerské hory. A kolo. Ten magický nástroj pohybu umocňující dokonalý prožitek z krajiny kolem nás. Podzimní krajina člověku otevírá obrovský prostor pro přemýšlení a reflexi toho, co se mu během roku nakupilo v hlavě. Pro jistou míru syrovosti a nehostinnosti se u řady lidí těší toto období pramalé oblibě. I proto je to ideální čas vyrazit na kolo, odjet na víkend do chalupy v Jizerkách, když už je většina lidí zalezlá doma u kamen, v horším případě u televize.

Podzim. Jizerské hory. A kolo. Ten magický nástroj pohybu umocňující dokonalý prožitek z krajiny kolem nás. Podzimní krajina člověku otevírá obrovský prostor pro přemýšlení a reflexi toho, co se mu během roku nakupilo v hlavě. Pro jistou míru syrovosti a nehostinnosti se u řady lidí těší toto období pramalé oblibě. I proto je to ideální čas vyrazit na kolo, odjet na víkend do chalupy v Jizerkách, když už je většina lidí zalezlá doma u kamen, v horším případě u televize.

Podzim. Jizerské hory. A kolo. Ten magický nástroj pohybu umocňující dokonalý prožitek z krajiny kolem nás. Podzimní krajina člověku otevírá obrovský prostor pro přemýšlení a reflexi toho, co se mu během roku nakupilo v hlavě. Pro jistou míru syrovosti a nehostinnosti se u řady lidí těší toto období pramalé oblibě. I proto je to ideální čas vyrazit na kolo, odjet na víkend do chalupy v Jizerkách, když už je většina lidí zalezlá doma u kamen, v horším případě u televize.

Podzim. Jizerské hory. A kolo. Ten magický nástroj pohybu umocňující dokonalý prožitek z krajiny kolem nás. Podzimní krajina člověku otevírá obrovský prostor pro přemýšlení a reflexi toho, co se mu během roku nakupilo v hlavě. Pro jistou míru syrovosti a nehostinnosti se u řady lidí těší toto období pramalé oblibě. I proto je to ideální čas vyrazit na kolo, odjet na víkend do chalupy v Jizerkách, když už je většina lidí zalezlá doma u kamen, v horším případě u televize.

Má neskrývaně romantická duše zaplesala při pomyšlení na sychravý víkend na chalupě v Jizerských horách. Tyhle hory mě přitahují už od dětství, kdy jsme sem rok co rok jezdili s rodiči na lyže. Tyhle vzpomínky jsou pro mě doteď nejkrásnější, přebily všechny Alpy a výlety k moři v období dospívání. Syrovost, vykořeněnost a autenticita Jizerek mě vždycky fascinovala. Nejsou to pro mě prostě jen malebné hory s hezkými chaloupkami, ale spíš drsná nehostinná krajina s industriální duší a pradávnou řemeslnou tradicí. Umí být samozřejmě i hezké a pozitivní, ale mě spíš baví ta temnější podzimní poloha. Brzká tma, náznak blížící se zimy, temné sychravé lesy, občas měkce rozptýlené slunce, vůně kouře z komínů a večery u ohně. Dočkal jsem se.

Má neskrývaná duše romantika při pomyšlení na podzimní sychravý víkend na chalupě v jizerských horách zaplesala. Jizerky mě přitahují už od dětství, kdy jsme sem pravidelně rok co rok jezdili s rodiči na lyže a do teď jsou pro mě tyto vzpomínky ty nejkrásnější a přebily všechny Alpy a zahraniční výlety k moři v období dospívání. Jejich syrovost, vykořeněnost a autenticita mě vždy fascinovala, jizerky pro mě prostě nejsou ty malebné hory s hezkými chaloupkami, ale spíše drsná nehostinná krajina s industriální duší a řemeslnou tradicí od nepaměti. Jizerky umí být samozřejmě i hezké a pozitivní, ale mě upřímně baví právě spíše ta temnější podzimní poloha, na kterou jsem se těšil i právě v tomto případě. Brzká tma, náznak přicházející zimy, temné sychravé lesy, občasné měkké rozptýlené slunce, vůně kouře z komínů a večery u ohně. Dočkal jsem se. Již při cestě na místo jsem věděl, že tohle bude skvělé. Naše skupina opozdilců vyrážela z Prahy až kolem setmění, takže nás čekalo skvělé přivítání v již zahřáté chalupě s roztopenými kamny a otevřeným ohněm venku. Otvírám vychlazené pivo a sedám si k ohni a v hlavě si říkám, co je víc. Zklidnění mysli a pocit sounáležitosti se životem přichází okamžitě.

Má neskrývaně romantická duše zaplesala při pomyšlení na sychravý víkend na chalupě v Jizerských horách. Tyhle hory mě přitahují už od dětství, kdy jsme sem rok co rok jezdili s rodiči na lyže. Tyhle vzpomínky jsou pro mě doteď nejkrásnější, přebily všechny Alpy a výlety k moři v období dospívání. Syrovost, vykořeněnost a autenticita Jizerek mě vždycky fascinovala. Nejsou to pro mě prostě jen malebné hory s hezkými chaloupkami, ale spíš drsná nehostinná krajina s industriální duší a pradávnou řemeslnou tradicí. Umí být samozřejmě i hezké a pozitivní, ale mě spíš baví ta temnější podzimní poloha. Brzká tma, náznak blížící se zimy, temné sychravé lesy, občas měkce rozptýlené slunce, vůně kouře z komínů a večery u ohně. Dočkal jsem se.

Má neskrývaně romantická duše zaplesala při pomyšlení na sychravý víkend na chalupě v Jizerských horách. Tyhle hory mě přitahují už od dětství, kdy jsme sem rok co rok jezdili s rodiči na lyže. Tyhle vzpomínky jsou pro mě doteď nejkrásnější, přebily všechny Alpy a výlety k moři v období dospívání. Syrovost, vykořeněnost a autenticita Jizerek mě vždycky fascinovala. Nejsou to pro mě prostě jen malebné hory s hezkými chaloupkami, ale spíš drsná nehostinná krajina s industriální duší a pradávnou řemeslnou tradicí. Umí být samozřejmě i hezké a pozitivní, ale mě spíš baví ta temnější podzimní poloha. Brzká tma, náznak blížící se zimy, temné sychravé lesy, občas měkce rozptýlené slunce, vůně kouře z komínů a večery u ohně. Dočkal jsem se.

IMG_9455
IMG_9466_crop

Už při příjezdu do hor jsem věděl, že to bude stát za to. Naše skupina opozdilců vyrážela z Prahy až za setmění, takže nás čekalo skvělé přivítání v roztopené chalupě, venku před ní už hořel táborák. Otvírám vychlazené pivo, přisedám k ohni a říkám si, co je víc. Zklidnění mysli a pocit sounáležitosti se životem se dostavují okamžitě.

V sobotu se budíme do rána prozářeného příjemně měkkým sluncem a natěšení na první vyjížďku. Snídaně v podobě nezbytných vydatných míchaných vajec, kafe a vyrážíme na první ride. K ránu je ještě celkem zima, ale jakmile se dostáváme z lesů na slunce, první svršky jdou dolů. Trasa vede přes Jizerku, což je nejvýš položená jizerská osada. Chalupy rozeseté po loukách a pláních ve výšce cca 862 m n. m. dělají z tohoto místa opravdový skvost.

Z Jizerky vyjíždíme na štěrkovou cestu mezi rašeliništi, která jsou tu všude, a stoupáme dál na Smědavu. Po zdolání vrcholu následuje dlouhý sjezd serpentýnami do Bílého potoka. Po shledání celé skupiny dole pod sjezdem dáváme pauzu na kafe v cukrárně u zámečku v nedaleké Hejnici. Vesnický kolorit se snahou o turistickou atraktivitu vytváří zvláštní mix bufetu pro motorkáře a baťůžkáře, indiánky a větrníky tu mají ale poctivé.

Trasa vede dál spíš po užších cestách skrz CHKO, nahoru a dolů, často před námi leží stoupák, který na svém oldschoolovém Šírerovi sotva vyjedu. Charizmatická podzimní krajina ale tento fakt naprosto anuluje. Přesouváme se na panelovku a míříme na Černou horu, na nejvyšší bod trasy do nějakých 1000 m n. m. Krátká pauza, nízké paprsky slunce na vrcholu a jedeme dál. Sjíždíme zpět a ještě zastavujeme ve skvělém penzionu u Čápa na domácí pivo.

Už při příjezdu do hor jsem věděl, že to bude stát za to. Naše skupina opozdilců vyrážela z Prahy až za setmění, takže nás čekalo skvělé přivítání v roztopené chalupě, venku před ní už hořel táborák. Otvírám vychlazené pivo, přisedám k ohni a říkám si, co je víc. Zklidnění mysli a pocit sounáležitosti se životem se dostavují okamžitě.

V sobotu se budíme do rána prozářeného příjemně měkkým sluncem a natěšení na první vyjížďku. Snídaně v podobě nezbytných vydatných míchaných vajec, kafe a vyrážíme na první ride. K ránu je ještě celkem zima, ale jakmile se dostáváme z lesů na slunce, první svršky jdou dolů. Trasa vede přes Jizerku, což je nejvýš položená jizerská osada. Chalupy rozeseté po loukách a pláních ve výšce cca 862 m n. m. dělají z tohoto místa opravdový skvost.

Z Jizerky vyjíždíme na štěrkovou cestu mezi rašeliništi, která jsou tu všude, a stoupáme dál na Smědavu. Po zdolání vrcholu následuje dlouhý sjezd serpentýnami do Bílého potoka. Po shledání celé skupiny dole pod sjezdem dáváme pauzu na kafe v cukrárně u zámečku v nedaleké Hejnici. Vesnický kolorit se snahou o turistickou atraktivitu vytváří zvláštní mix bufetu pro motorkáře a baťůžkáře, indiánky a větrníky tu mají ale poctivé.

Trasa vede dál spíš po užších cestách skrz CHKO, nahoru a dolů, často před námi leží stoupák, který na svém oldschoolovém Šírerovi sotva vyjedu. Charizmatická podzimní krajina ale tento fakt naprosto anuluje. Přesouváme se na panelovku a míříme na Černou horu, na nejvyšší bod trasy do nějakých 1000 m n. m. Krátká pauza, nízké paprsky slunce na vrcholu a jedeme dál. Sjíždíme zpět a ještě zastavujeme ve skvělém penzionu u Čápa na domácí pivo.

Už při příjezdu do hor jsem věděl, že to bude stát za to. Naše skupina opozdilců vyrážela z Prahy až za setmění, takže nás čekalo skvělé přivítání v roztopené chalupě, venku před ní už hořel táborák. Otvírám vychlazené pivo, přisedám k ohni a říkám si, co je víc. Zklidnění mysli a pocit sounáležitosti se životem se dostavují okamžitě.

V sobotu se budíme do rána prozářeného příjemně měkkým sluncem a natěšení na první vyjížďku. Snídaně v podobě nezbytných vydatných míchaných vajec, kafe a vyrážíme na první ride. K ránu je ještě celkem zima, ale jakmile se dostáváme z lesů na slunce, první svršky jdou dolů. Trasa vede přes Jizerku, což je nejvýš položená jizerská osada. Chalupy rozeseté po loukách a pláních ve výšce cca 862 m n. m. dělají z tohoto místa opravdový skvost.

Z Jizerky vyjíždíme na štěrkovou cestu mezi rašeliništi, která jsou tu všude, a stoupáme dál na Smědavu. Po zdolání vrcholu následuje dlouhý sjezd serpentýnami do Bílého potoka. Po shledání celé skupiny dole pod sjezdem dáváme pauzu na kafe v cukrárně u zámečku v nedaleké Hejnici. Vesnický kolorit se snahou o turistickou atraktivitu vytváří zvláštní mix bufetu pro motorkáře a baťůžkáře, indiánky a větrníky tu mají ale poctivé.

Trasa vede dál spíš po užších cestách skrz CHKO, nahoru a dolů, často před námi leží stoupák, který na svém oldschoolovém Šírerovi sotva vyjedu. Charizmatická podzimní krajina ale tento fakt naprosto anuluje. Přesouváme se na panelovku a míříme na Černou horu, na nejvyšší bod trasy do nějakých 1000 m n. m. Krátká pauza, nízké paprsky slunce na vrcholu a jedeme dál. Sjíždíme zpět a ještě zastavujeme ve skvělém penzionu u Čápa na domácí pivo.

Už při příjezdu do hor jsem věděl, že to bude stát za to. Naše skupina opozdilců vyrážela z Prahy až za setmění, takže nás čekalo skvělé přivítání v roztopené chalupě, venku před ní už hořel táborák. Otvírám vychlazené pivo, přisedám k ohni a říkám si, co je víc. Zklidnění mysli a pocit sounáležitosti se životem se dostavují okamžitě.

V sobotu se budíme do rána prozářeného příjemně měkkým sluncem a natěšení na první vyjížďku. Snídaně v podobě nezbytných vydatných míchaných vajec, kafe a vyrážíme na první ride. K ránu je ještě celkem zima, ale jakmile se dostáváme z lesů na slunce, první svršky jdou dolů. Trasa vede přes Jizerku, což je nejvýš položená jizerská osada. Chalupy rozeseté po loukách a pláních ve výšce cca 862 m n. m. dělají z tohoto místa opravdový skvost.

Z Jizerky vyjíždíme na štěrkovou cestu mezi rašeliništi, která jsou tu všude, a stoupáme dál na Smědavu. Po zdolání vrcholu následuje dlouhý sjezd serpentýnami do Bílého potoka. Po shledání celé skupiny dole pod sjezdem dáváme pauzu na kafe v cukrárně u zámečku v nedaleké Hejnici. Vesnický kolorit se snahou o turistickou atraktivitu vytváří zvláštní mix bufetu pro motorkáře a baťůžkáře, indiánky a větrníky tu mají ale poctivé.

Trasa vede dál spíš po užších cestách skrz CHKO, nahoru a dolů, často před námi leží stoupák, který na svém oldschoolovém Šírerovi sotva vyjedu. Charizmatická podzimní krajina ale tento fakt naprosto anuluje. Přesouváme se na panelovku a míříme na Černou horu, na nejvyšší bod trasy do nějakých 1000 m n. m. Krátká pauza, nízké paprsky slunce na vrcholu a jedeme dál. Sjíždíme zpět a ještě zastavujeme ve skvělém penzionu u Čápa na domácí pivo.

Už při příjezdu do hor jsem věděl, že to bude stát za to. Naše skupina opozdilců vyrážela z Prahy až za setmění, takže nás čekalo skvělé přivítání v roztopené chalupě, venku před ní už hořel táborák. Otvírám vychlazené pivo, přisedám k ohni a říkám si, co je víc. Zklidnění mysli a pocit sounáležitosti se životem se dostavují okamžitě.

V sobotu se budíme do rána prozářeného příjemně měkkým sluncem a natěšení na první vyjížďku. Snídaně v podobě nezbytných vydatných míchaných vajec, kafe a vyrážíme na první ride. K ránu je ještě celkem zima, ale jakmile se dostáváme z lesů na slunce, první svršky jdou dolů. Trasa vede přes Jizerku, což je nejvýš položená jizerská osada. Chalupy rozeseté po loukách a pláních ve výšce cca 862 m n. m. dělají z tohoto místa opravdový skvost.

Z Jizerky vyjíždíme na štěrkovou cestu mezi rašeliništi, která jsou tu všude, a stoupáme dál na Smědavu. Po zdolání vrcholu následuje dlouhý sjezd serpentýnami do Bílého potoka. Po shledání celé skupiny dole pod sjezdem dáváme pauzu na kafe v cukrárně u zámečku v nedaleké Hejnici. Vesnický kolorit se snahou o turistickou atraktivitu vytváří zvláštní mix bufetu pro motorkáře a baťůžkáře, indiánky a větrníky tu mají ale poctivé.

Trasa vede dál spíš po užších cestách skrz CHKO, nahoru a dolů, často před námi leží stoupák, který na svém oldschoolovém Šírerovi sotva vyjedu. Charizmatická podzimní krajina ale tento fakt naprosto anuluje. Přesouváme se na panelovku a míříme na Černou horu, na nejvyšší bod trasy do nějakých 1000 m n. m. Krátká pauza, nízké paprsky slunce na vrcholu a jedeme dál. Sjíždíme zpět a ještě zastavujeme ve skvělém penzionu u Čápa na domácí pivo.

IMG_9500
IMG_9379
IMG_9195
IMG_9212

“Jizerské Hory. A kolo. Ten magický nástroj pohybu dovolující umocnit a uskutečnit dokonalý prožitek z ubíhající krajiny kolem nás, navíc v tomto případě na podzim.”

“Jizerské Hory. A kolo. Ten magický nástroj pohybu dovolující umocnit a uskutečnit dokonalý prožitek z ubíhající krajiny kolem nás, navíc v tomto případě na podzim.”

“Jizerské Hory. A kolo. Ten magický nástroj pohybu dovolující umocnit a uskutečnit dokonalý prožitek z ubíhající krajiny kolem nás, navíc v tomto případě na podzim.”

“Jizerské Hory. A kolo. Ten magický nástroj pohybu dovolující umocnit a uskutečnit dokonalý prožitek z ubíhající krajiny kolem nás, navíc v tomto případě na podzim.”

Na Katův šleh a gambrinus tu nenarazíte. Tenhle nenápadný penzion v Příchovicích v sobě ukrývá mnohem víc, především skvělou atmosféru, výborné jídlo a v neposlední řadě ono pivo, které sládek připravuje přímo tady v penzionu. Stmívání v okolní krajině značí závěr dnešní ride. Teď už zpátky, čeká nás na domácí guláš, který v chalupě chutná opravdu nejlépe. Po nebeském guláši zapalujeme opět oheň a jsme v zenu.

Druhý den se vydáváme na kratší trasu směrem Krkonoše s plánovaným zakončením skvělým jídlem opět u Čápa. Neděle má od rána spíše pošmournou atmosférou, slunce se skrývá kdesi hluboko za mraky. Ten pravý jizerskohorský podzim v plné kráse. Nejdřív hodně klesáme, což posléze vyváží zdlouhavý, téměř desetikilometrový stoupák přes Jestřabí v Krkonoších. Trasa pokračuje do Rokytnice v Jizerských horách a posledním krátkým stoupáním přes Kořenov zpátky do Příchovic. Sychravo v údolí před stoupáním do Příchovic nabývá na síle. Šedivé mraky plují nad krajinou, z komínů chalup stoupá kouř.

Odměněni skvělým jídlem a pivem u Čápa zakončujeme tenhle podzimní víkend v Jizerkách. Nedělní trasa byla svižnější a víc silniční než předchozí den s vrchařským stoupáním na třicátém kilometru. Líbilo se nám to, moc, celé, oboje, slunečno i sychravo. Po návratu do chalupy se obloha začíná dramaticky zatahovat a černat jako by naznačovala, že už je konec. Jak rád bych si tu náhlou temnotu ještě vychutnal a zalezl do chalupy až po setmění. Ale musíme se ještě vrátit domů do města. Tak či tak – Jizerky zůstanou mými nejoblíbenějšími českými horami. Tak brzy na viděnou!

Na Katův šleh a gambrinus tu nenarazíte. Tenhle nenápadný penzion v Příchovicích v sobě ukrývá mnohem víc, především skvělou atmosféru, výborné jídlo a v neposlední řadě ono pivo, které sládek připravuje přímo tady v penzionu. Stmívání v okolní krajině značí závěr dnešní ride. Teď už zpátky, čeká nás na domácí guláš, který v chalupě chutná opravdu nejlépe. Po nebeském guláši zapalujeme opět oheň a jsme v zenu.

Druhý den se vydáváme na kratší trasu směrem Krkonoše s plánovaným zakončením skvělým jídlem opět u Čápa. Neděle má od rána spíše pošmournou atmosférou, slunce se skrývá kdesi hluboko za mraky. Ten pravý jizerskohorský podzim v plné kráse. Nejdřív hodně klesáme, což posléze vyváží zdlouhavý, téměř desetikilometrový stoupák přes Jestřabí v Krkonoších. Trasa pokračuje do Rokytnice v Jizerských horách a posledním krátkým stoupáním přes Kořenov zpátky do Příchovic. Sychravo v údolí před stoupáním do Příchovic nabývá na síle. Šedivé mraky plují nad krajinou, z komínů chalup stoupá kouř.

Odměněni skvělým jídlem a pivem u Čápa zakončujeme tenhle podzimní víkend v Jizerkách. Nedělní trasa byla svižnější a víc silniční než předchozí den s vrchařským stoupáním na třicátém kilometru. Líbilo se nám to, moc, celé, oboje, slunečno i sychravo. Po návratu do chalupy se obloha začíná dramaticky zatahovat a černat jako by naznačovala, že už je konec. Jak rád bych si tu náhlou temnotu ještě vychutnal a zalezl do chalupy až po setmění. Ale musíme se ještě vrátit domů do města. Tak či tak – Jizerky zůstanou mými nejoblíbenějšími českými horami. Tak brzy na viděnou!

Na Katův šleh a gambrinus tu nenarazíte. Tenhle nenápadný penzion v Příchovicích v sobě ukrývá mnohem víc, především skvělou atmosféru, výborné jídlo a v neposlední řadě ono pivo, které sládek připravuje přímo tady v penzionu. Stmívání v okolní krajině značí závěr dnešní ride. Teď už zpátky, čeká nás na domácí guláš, který v chalupě chutná opravdu nejlépe. Po nebeském guláši zapalujeme opět oheň a jsme v zenu.

Druhý den se vydáváme na kratší trasu směrem Krkonoše s plánovaným zakončením skvělým jídlem opět u Čápa. Neděle má od rána spíše pošmournou atmosférou, slunce se skrývá kdesi hluboko za mraky. Ten pravý jizerskohorský podzim v plné kráse. Nejdřív hodně klesáme, což posléze vyváží zdlouhavý, téměř desetikilometrový stoupák přes Jestřabí v Krkonoších. Trasa pokračuje do Rokytnice v Jizerských horách a posledním krátkým stoupáním přes Kořenov zpátky do Příchovic. Sychravo v údolí před stoupáním do Příchovic nabývá na síle. Šedivé mraky plují nad krajinou, z komínů chalup stoupá kouř.

Odměněni skvělým jídlem a pivem u Čápa zakončujeme tenhle podzimní víkend v Jizerkách. Nedělní trasa byla svižnější a víc silniční než předchozí den s vrchařským stoupáním na třicátém kilometru. Líbilo se nám to, moc, celé, oboje, slunečno i sychravo. Po návratu do chalupy se obloha začíná dramaticky zatahovat a černat jako by naznačovala, že už je konec. Jak rád bych si tu náhlou temnotu ještě vychutnal a zalezl do chalupy až po setmění. Ale musíme se ještě vrátit domů do města. Tak či tak – Jizerky zůstanou mými nejoblíbenějšími českými horami. Tak brzy na viděnou!

Na Katův šleh a gambrinus tu nenarazíte. Tenhle nenápadný penzion v Příchovicích v sobě ukrývá mnohem víc, především skvělou atmosféru, výborné jídlo a v neposlední řadě ono pivo, které sládek připravuje přímo tady v penzionu. Stmívání v okolní krajině značí závěr dnešní ride. Teď už zpátky, čeká nás na domácí guláš, který v chalupě chutná opravdu nejlépe. Po nebeském guláši zapalujeme opět oheň a jsme v zenu.

Druhý den se vydáváme na kratší trasu směrem Krkonoše s plánovaným zakončením skvělým jídlem opět u Čápa. Neděle má od rána spíše pošmournou atmosférou, slunce se skrývá kdesi hluboko za mraky. Ten pravý jizerskohorský podzim v plné kráse. Nejdřív hodně klesáme, což posléze vyváží zdlouhavý, téměř desetikilometrový stoupák přes Jestřabí v Krkonoších. Trasa pokračuje do Rokytnice v Jizerských horách a posledním krátkým stoupáním přes Kořenov zpátky do Příchovic. Sychravo v údolí před stoupáním do Příchovic nabývá na síle. Šedivé mraky plují nad krajinou, z komínů chalup stoupá kouř.

Odměněni skvělým jídlem a pivem u Čápa zakončujeme tenhle podzimní víkend v Jizerkách. Nedělní trasa byla svižnější a víc silniční než předchozí den s vrchařským stoupáním na třicátém kilometru. Líbilo se nám to, moc, celé, oboje, slunečno i sychravo. Po návratu do chalupy se obloha začíná dramaticky zatahovat a černat jako by naznačovala, že už je konec. Jak rád bych si tu náhlou temnotu ještě vychutnal a zalezl do chalupy až po setmění. Ale musíme se ještě vrátit domů do města. Tak či tak – Jizerky zůstanou mými nejoblíbenějšími českými horami. Tak brzy na viděnou!

DSCF1161

“Podzimní krajina v sobě skrývá mnoho prostoru pro přemýšlení a reflektování skutečností, které se za uplynulý rok v naší hlavě nashromáždily.”

“Podzimní krajina v sobě skrývá mnoho prostoru pro přemýšlení a reflektování skutečností, které se za uplynulý rok v naší hlavě nashromáždily.”

“Podzimní krajina v sobě skrývá mnoho prostoru pro přemýšlení a reflektování skutečností, které se za uplynulý rok v naší hlavě nashromáždily.”

“Podzimní krajina v sobě skrývá mnoho prostoru pro přemýšlení a reflektování skutečností, které se za uplynulý rok v naší hlavě nashromáždily.”

IMG_9387
IMG_9396

DOPORUČENÉ

22. 4. 2015 | text: Robin Fišer

22. 4. 2015 | text: Robin Fišer

img004

North America Handmade Bicycle Show (NAHBS), největší a nejdůležitější rámařský veletrh byl pro REPETE dlouhou dobu inspirací, symbolickou vnitřní touhou a nakonec i obrovskou výzvou...

North America Handmade Bicycle Show (NAHBS), největší a nejdůležitější rámařský veletrh byl pro REPETE dlouhou dobu inspirací, symbolickou vnitřní touhou a nakonec i obrovskou výzvou...

Příběhy   Cestování   Technologie   Galerie

Příběhy   Cestování   Technologie   Galerie

14. 2. 2015 | text: Robin Fišer

14. 2. 2015 | text: Robin Fišer

COVER_IMG_1272

Reborn je pro nás srdcovou záležitostí – jedná se o historicky první vyráběný model rámu Repete. Konkrétně tento kus obdržel na veletrhu North American Handmade Bicycle Show 2015 ocenění...

Reborn je pro nás srdcovou záležitostí – jedná se o historicky první vyráběný model rámu Repete. Konkrétně tento kus obdržel na veletrhu North American Handmade Bicycle Show 2015 ocenění...

Galerie

25. 4. 2019 | text: Robin Fišer

25. 4. 2019 | text: Robin Fišer

IMG_2319

Jsou to bezmála dva roky, co jsme se rozhodli rozjet další etapu a získané zkušenosti při zakázkové výrobě ocelových kol promítnout do vývoje nových modelů Reason a Verne. Během této fáze jsme se...

Jsou to bezmála dva roky, co jsme se rozhodli rozjet další etapu a získané zkušenosti při zakázkové výrobě ocelových kol promítnout do vývoje nových modelů Reason a Verne. Během této fáze jsme se...

Technologie   Příběhy

Technologie   Příběhy

Přihlaste se k odběru aktuální článků z magazínu a sledujte dění kolem nás.

Chcete vidět nové modely jako první? Přihlašte se k odběru aktualit.

Přihlaste se k odběru aktuální článků z magazínu
a sledujte dění kolem nás.

    
REPETE_logo